V červnu 1994 byla Rwanda v zajetí krvavého běsnění mezi Hutuy a Tutsii. Na ulicích ležely stovky bezvládných těl, hutuské jednotky roztáčely každou vteřinu spirálu smrti a zemi objal mrtvolný strach.
SLAVNÉ FOTOGRAFIESeriál iDNES.cz nabízí příběhy slavných zpravodajských fotografií, které se staly ikonami, ať už vznikly na válečných bojištích, při různých tragédiích, ve vesmíru nebo "jen" zachycují lidské osudy. |
Desetitisíce příběhů dávaly dohromady jednu z největších genocid, kterou kdy dějiny uzřely. Jeden z nich prožíval i hutuský mladík. Zdánlivě byl na té "správné" straně konfliktu - po desetitisících tehdy v ulicích umírali Tutsiové.
Hutuské milice smrti Interahamwe však byly neúprosné a jakmile na něj padl byť jen stín podezření, že sympatizoval s tutsijskými rebely a nepodporoval genocidu, putoval stejně jako Tutsiové do továrny na smrt.
Osudové setkání v nemocnici Červeného kříže
V táboře viděl zneužívání, bití, mrzačení, mučení i systematické vraždění a všechno to měl brzy sám okusit. Hutuské milice ho zohavily mačetami a za zradu etnika ho jistě čekal i trest nejvyšší.
GENOCIDA VE RWANDĚGenocida ve Rwandě vypukla na jaře 1994 poté, co se za podezřelých okolností zřítilo letadlo s prezidentem Juvénalem Habyarimanou, který patřil k většinovému hutuskému etniku. Masakry skončily po třech měsících, když tutsijští povstalci vedení současným prezidentem Paulem Kagamem svrhli extremistickou hutuskou vládu, která vražedné masakry organizovala. Odhady hovoří až o 800 tisících mrtvých z řad Tutsiů a desetitisících obětí z kmene Hutu. |
Tábor byl ale osvobozen a mladík se s jizvami, které byly hluboké jako nenávist mezi znepřátelenými etniky, dostal do nemocnice Červeného kříže. Tady se jeho cesta protla s Jamesem Nachtweyem, jedním z nejlepších fotoreportérů planety.
Válečný fotograf se do Rwandy vydal po roce stráveném v Jihoafrické republice, kde mimo jiné při přestřelce přišel o kamaráda fotografa a on sám unikl smrti jen o vlásek. Svoji cestu do Rwandy ostřílený reportér dodnes popisuje jako "cestu rychlým výtahem do pekla".
Uprostřed zbídačené země ho kroky zavedly až k muži, který později svými jizvami vpašoval do mozků mnoha lidí palčivou otázku: "Co se to v té Rwandě sakra děje?" Snímek je sám o sobě silný, ale příběh, který je za ním, je neodbytně nadčasový.
Zrod antiválečného fotografa
Sám Nachtwey o šest let později o fotografii prohlásil: "Doufám, že se lidé se snímkem ztotožní, nevypnou, neotočí se a zjistí, že jejich názor něco znamená."
Rok 1994, kdy fotografie vznikla, byla důležitá i pro samotného Nachtweye. Po zkušenostech z Jihoafrické republiky a Rwandy se zrodil jako "antiválečný fotograf". Válku od té doby vždy zachycoval v detailu jako příběh jednoho člověka, jako tragédii jednotlivců. Tím osobitě zachycuje odpornost válečných konfliktů.
Kdo je jAMES NACHTWEYJames Nachtwey se narodil v roce 1948 ve Spojených státech. Že bude válečným reportérem, se prý rozhodl na začátku sedmdesátých let, kdy jeho generace protestovala proti válce ve Vietnamu. V New Yorku začal jako fotograf na volné noze a dnes patří k nejlepším válečným fotografům světa.  Fotograf James Nachtwey Svůj první ozbrojený konflikt fotil v roce 1981 v Severním Irsku a od té doby s fotoaparátem procestoval snad všechny větší i menší světové konflikty. Při své práci několikrát utrpěl zranění, naposledy v roce 2003 v Iráku. Od roku 1984 je Nachtwey exkluzivním fotografem prestižního amerického časopisu Time a mezi lety 1989 a 2001 byl členem Magnum - nejvýznamnějšího spolku fotožurnalistů na světě. Je držitelem dvou hlavních cen World Press Photo nebo pěti Zlatých medailí Roberta Capy. Vydal už tři fotografické knihy. Na své webové stránce píše: "Byl jsem svědek a tyto snímky jsou mé svědectví. Události, které jsem zaznamel, nesmí být nikdy zapomenuty a nesmí se opakovat." |
