Opozice předkládá návrhy, kde škrtnout, kde slevit, nikoliv proto, aby se racionálnost poplatků zdokonalila, nýbrž aby se navrhovatelé zalíbili lidem.
Navrhni škrtnout poplatek blondýnám, hned tě budou volit. Poplatek měl být původně regulací – Češi chodili k doktorovi mnohem častěji než lidé v cizině nikoliv proto, že by české zdraví bylo horší než zahraniční, ale proto, že je to "zadarmo".
Zdravotnictví a jeho racionální financování je už mimo hru. Z poplatku je politický klacek a nástroj na manipulaci s voliči, vhodný k získávání popularity. Kdyby byla jakási ústavní povinnost poslanců předkládat k řešení problému vlastní propracovaný návrh, poslanecká debata kolem poplatků by brzy ztichla.
Gottwald říkal: Žádejte od vlády nemožné. Totéž heslo vymysleli revoluční studenti v roce 1968: Buďte realisti, žádejte nemožné. Je to heslo mimořádně účinné a opozice to ví. Kdo klade požadavek, vypadá jako lidumil, chce to nejlepší. Vláda, která požadavek nemůže splnit (je nemožný), vypadá naopak jako zloduch.
V případě lidského zdraví se připojují další účinná hesla: Se zdravím se nesmí kupčit, na zdraví má každý právo. Komunisti prosadili heslo, kterému se věří dodnes: Zdravotnictví je zadarmo. Dnešní modernizovaní komunisti, převlečení za politiky jiných stran, říkají moderně: Zdravotnictví je veřejný statek.
Cinkání mincí
Lidé tomu rozumějí dobře: Nic neplaťte, je to zadarmo. Kdo chce poplatky, saje jen krev z ubohých nemocných. Pokud by vláda nenápadně zvýšila zdravotní pojištění o desetinky procentního bodu, peníze by získala také a měla by klid.
Nikdo neví, co je to procentní bod, a z milimetrových pohybů v berním světě nikdo celonárodní senzaci neudělá. Z třicetikorunového poplatku ano. To jsou konkrétní dvě mince, stvrzenka, cinkání automatu.
Kdo tohoto břemena pacienta zbaví a nechá mu třicetikorunu na pivo, získá nehynoucí zásluhu. Problém je, že právě ty mince a to cinkání má pacienty od zbytečné návštěvy lékaře odradit. Pohyb procentních bodů neodradí nikoho.
Lidé se neradi rozhodují racionálně. Cinkání mincí je zaujme, ale že zrušením poplatku zaplatí za zdravotnictví víc nebo ho dostanou horší, je nenapadne. Zvlášť když jsou obklopeni hejnem sirén, které je do zdravotní propasti líbezně lákají: Neplaťte, je to zadarmo a vy na to máte nárok.
Samoobsluha bez pokladny
Dáš třicet, ušetříš třicet, tomu rozumí každý. Zdravotnictví, tato veřejná služba, je samoobsluha bez pokladny. Vezmi si, co tam mají či co najdeš, co ti dají nebo co prodavači přinesou zezadu, když jim dáš bakšiš.
Jdeš s nákupem, neplatíš nic. Však tam taky skoro nic nemají. Šero, smrad v regálech, zatéká tam. Tuto samoobsluhu hájí opozice. Jedny volby už tím vyhrála. Chce vyhrát i další. Možná se jí to povede. Bude mít pak na krku tu zdravotní samoobsluhu. Už jí vládla jednou osm let. Udělala obrovské dluhy. Ty zaplatili voliči z daní. Zopakuje to znovu.
Cestu k hospodárnému a efektivnímu systému zdravotní péče si sama svými řečmi tarasí. Tak to je v kostce problém, který Sněmovna v pátek vyřeší. Dočkáme se asi takového racionálního zákona: Poplatky platí pouze pacienti ženského nebo mužského pohlaví, pokud mají nejméně tři děti, z nichž dvě dosáhly věku dělitelného třemi nebo dělitelného dvěma, pokud jedno z dětí darovalo krev či dřeň, přičemž je nutné, aby nejméně jeden z prarodičů pacienta byl pět let v důchodovém věku.
