Přímí konkurenti Třince a sousedé v regionu, tedy Nová huť a Vítkovice, dostali za uplynulých třináct let bezpočet miliard korun státní pomoci. Třinec nedostal nic. Teď chtějí miliardy i v Třinci a mají i určité argumenty.
V sociálně postiženém regionu zaměstnávají přes pět tisíc lidí. Nedávno se dokonce uvažovalo, že třinecké železárny koupí Vítkovice a Novou huť za jednu korunu. Nakonec na ně zase nezbylo, vláda prodala konkurenční Novou huť nizozemsko-indickému Ispatu a předtím jí pomohla s dluhy.
S tím, jak se na Ostravsku zvyšuje míra nezaměstnanosti, začali Třinečtí tlačit na pilu. Jenomže argument spravedlnosti neplatí.
To by mohli chtít všichni ti, kteří nic nerestituovali, kompenzaci v ceně jednoho činžovního domu. Nebo by mohli žádat všichni zaměstnaní ekvivalent státní podpory v nezaměstnanosti apod.
Možná vláda majitelům třineckých železáren pomoc slíbila, ale teď na to prostě nemá. Tak požádala o svolení Brusel. Jenomže v EU jsou na tyhle věci přísní.
Komisariát přes antimonopolní věci hlídá ocelářství a železářství jako nic jiného. Vláda evidentně spoléhala na to, že Brusel dotaci nepovolí. Evropská komise ji také zatím neformálně odmítla.
Teď si vláda asi umyje ruce a vzkáže do Třince - dělali jsme, co jsme mohli, ale nejde to. Možná to firmu nakonec tak pálit nebude. Přežití bez subvencí je přece důkazem síly.