"Podnikatelské baroko je české specifikum," podotýká šéfredaktor časopisu Architekt Jiří Horský. "Slovo podnikatel mělo za komunismu špatný zvuk a negativní konotace si díky vytunelovaným bankám a podnikům uchovalo i dnes, baroko je v české architektuře významným obdobím, ale opět máme tendence vnímat ho negativně jako cosi tvarově přebujelého," charakterizuje termín Horský.
Je libo věžičku, paninko?
"Úroveň našich staveb je jedna z nejhorších v Evropě," tvrdí architekt Ivan Plicka.
"Místo konzultace s architektonickým ateliérem, která by zohlednila skutečné potřeby obyvatel a atmosféru místa, kde stavba vznikne, lidé vybírají svůj dům s prstem zapíchnutým do obrázku v katalozích typových domků. Nebo se inspirují tím, co viděli za hranicemi v Německu a Rakousku - zpravidla si však všímají pokleslých forem, a ne kvalitní architektury. V nejhorším případě mají jen mlhavou představu, že jejich dům by měl mít věžičky jako v televizním seriálu," konstatuje architekt Karel Doležel.
| ZÁKLADNÍ POJMY PODNIKATELSKÉHO BAROKA: ALPSKÝ DŮM - Import z bavorských katalogů. Domy přenesené z údolí mezi alpskými štíty působí v satelitních městečkách kolem Prahy poněkud cizorodě. MAGICKÝ OBLOUK - Oblouky všeho druhu jsou investory velmi oblíbené, především obloukové překlady nad okny. Majitel domu často prozře až v okamžiku, kdy zjistí, že má problémy, například nejde otevřít okno dokořán, protože se zastaví o ostění. JEDNONOHÝ DŮM - Štít domu je vykousnutý přízemní terasou a vypadá, jako by stál na jedné noze jako invalida. Patří ke klasice stavebních katalogů. VĚŽIČKY - Oblíbený požadavek manželek investorů. Nemůžeme přece nechat plochu střechy čistou, aby to nevypadalo moc chudě. KVĚTÁK - Bývá reprezentován například několikabokým arkýřem, který se tváří jako jídelna naroubovaná do rohu domu, ale zpravidla má takový rozměr, že se tam vejde nanejvýš rododendron, nikoliv jídelní stůl. Pojmem lze označit i kompletní domy, typické velkým množstvím rozličných tvarů a přízdob, které nemají žádné odůvodnění. BALUSTRÁDY - Obvykle jsou používány samoúčelně, aby dodaly domu pompéznosti a vyvolaly dojem blahobytu. KAŠNY - Příklad nepochopení významu daného stavebního prvku. Kašna logicky patří na veřejné prostranství, kde se přirozeně scházejí lidé. Předzahrádka takovým místem asi není. VIKÝŘE - V architektonických kruzích posměšně nazývané "věžičkami chudých". Vily zbohatlíků proměňují v zámečky. Velmi často jsou vyplněny plastovými okny a užívány podle hesla - čím víc, tím líp. VYŠLISMUS - Postaveno tak, jak to vyšlo. Obvykle patvar, pokoušející se skrýt pod pláštík avantgard. |
"Ve výtvorech podnikatelského baroka se odráží pouze touha po luxusu a snaha ohromit za každou cenu. Proto si také toto "baroko" vybírá historizující formy, i když je to urážka skutečného baroka," říká Rostislav Švácha.
Navíc v letech totality byla podle Doležela profese architekta degradována. "Šéfem na stavbě byl dělník. Zcela se vytratila vrstva osvícených investorů, kteří tu byli za první republiky - profesorů, lékařů. Tato vrstva se ztotožnila s myšlenkou samostatné republiky, a proto v té době mohly vzniknout kvalitní funkcionalistické stavby jako kontrast vídeňské architektury," podotýká Doležel.
Hledání viníka
Majitelé českých bungalovů a haciend tvrdí, že mohli stavět jen to, co se jim nabízelo. Projektanti či zástupci stavebních firem oponují, že nabízejí právě to, co zákazník žádá. Stavební firmy produkující sériové domky sice stále doplňují katalogy o nové druhy, většinou se však od sebe liší pouze v detailech.
"Typizované domky jsou jedním ze znaků konzumu. Lidé je kupují jako v hypermarketech jídlo, prostě je pouze přihodí do košíku," popisují shodně architekti. "Dům - to není jen architektura, za kterou ateliér sebere ocenění v soutěži, ale hlavně bydlení pro lidi. A těm se to takhle líbí," oponuje ten, který "cukrářské dorty" staví.
"Svůj podíl na tom, že tady něco takového mohlo vyrůst, nese i státní správa. Při tvorbě územního plánu či vydávání stavebního povolení je třeba splnit lecjaká kritéria, a le jiná je zase díky úplatnosti úředníků možné obejít," podotýká Karel Doležel.
Příčinu nevalné úrovně mnoha staveb vidí architekti i v nedostatku komunikace mezi investorem a projektantem. Ladislav Lábus, jehož vila ve Vonoklasech získala ocenění v Grand Prix Obce architektů, vzpomíná, jak současní majitelé vily přišli poprvé s nějakým časopisem a ukázali mu jako vzor domek s věžičkami.
"Před projektem jsme strávili spoustu času povídáním, velmi pozvolna jsme je přiváděli k vlastním, konkrétnějším představám. O tvarech nebo o střeše jsme zpočátku nemluvili vůbec. Nenabízeli jsme jim dům, ale životní styl, se kterým se ztotožnili," říká architekt.
"Naproti stojí vila bývalého ministra financí Kočárníka, která je ukázkou podnikatelského baroka. Když si elity stavějí tohle, co pak lze očekávat od zbytku populace," poukazuje Doležel.
Dům nemusí vypadat jako cukrářský dort
Nejčastější argument, proč stavitelé zvolí spíš typizovaný domek, případně ještě vylepšený vlastní lidovou nápaditostí, zní: Dům vyprojektovaný v architektonickém ateliéru by byl příliš drahý! Architekti jsou však schopni postavit dům za stejnou cenu jako stavební firmy. "Při kvalitním projektu, který je pochopitelně dražší, je možné ušetřit hodně na stavbě samotné," tvrdí Doležel.
Cena se samozřejmě odvíjí od mnoha faktorů, kultivované bydlení však lze podle něho pořídit už za zhruba milion pět set tisíc korun. Vedle toho čtyřpokojový řadový domek na pražském předměstí s pozemkem 500 metrů čtverečních stojí kolem dvou milionů. "Naši klienti oceňují, že jim dodáme stavbu na klíč, postaráme se o potřebné dokumenty pro stavební povolení," říká Miluše Nekolická z firmy Central grup, která se podepsala pod několik satelitních městeček kolem Prahy.
Výhodou stavebních firem je i rychlost, do montovaného domku se lze nastěhovat do měsíce, od první schůzky s architektem do dokončení stavby uplyne rok.
Prokletá satelitní městečka se rozrůstají
Počátkem 90. let k nám vtrhla móda satelitních městeček. I když v cizině dnes spíš platí, že ten, kdo bydlí na předměstí, nemá na drahý byt v centru, v Česku je pořád předměstský dům znamením, že majitel je bohatý. A umí to také dát najevo. Právě podnikatelská sídliště obtáčející Prahu jsou totiž zářivým příkladem nevkusu.
Některé trpí sériovostí, jinde se vedle sebe tříští pseudohonosné paláce odkoukané tu za Atlantikem, tu v německých krajích, tu ve Středomoří. " To je věc vkusu, nám to rozhodně nevadí," míní starosta Nebušic Jaroslav Černý. Místní satelitní městečko označují architekti za typickou ukázku podnikatelského baroka.
Nedořešený bývá i urbanistický aspekt. Stavební firmy nakoupí ve velkém pozemky, rozparcelují je, přičemž často dochází k nepoměru mezi domem samým a pozemkem. Honosná vila se tísní uprostřed symbolické zahrady, která neskýtá žádné soukromí. Satelitní městečka běžně nemívají vybudovaná veřejná prostranství. Není kde se setkávat se sousedy, děti si nemají kde hrát, a tak paneláková tradice anonymního sousedství dál pokračuje.
Obyvatelé mnohokrát žijí uprostřed polí bez základní vybavenosti a jsou odkázáni na pendlování auty mezi městem a domem.
"Pokud je člověk závislý na hromadné dopravě, je to možná problém, ale lidé, kteří si pořizují domy, obvykle mívají auto. Navíc jsme se poučili z předchozích chyb a snažíme se zajistit hromadnou dopravu," tvrdí zastánkyně satelitních městeček Miluše Nekolická.
 Jedním z míst, kde vyrůstají kontroverzní satelitní městečka kolem metropole jsou i Průhonice. Řada architektů kritizuje nejen sloh, v jakém jsou vily postaveny, ale i smysl těchto městeček, které přispívají k odcizení lidí. (1. srpna 2001) |
 Hotel Sen označil šéfredaktor časopisu Architekt Jiří Horký jako učebnicový příklad podnikatelského baroka. (1. srpna 2001) |
