Fenomén singles se v Evropě a Americe zabydlel. Existují cestovní kanceláře specializující se na zájezdy pro jednoho, koupit si můžete nábytek pro jednoho a v supermarketu i porce jídla pro jednoho.
Následující tři příběhy naznačují důvody, pro něž bývá životní styl singles pro mladé muže tak lákavý.
Obava ze stereotypu: "Manželství je konvence"
Pavlovi je třicet a vede život, který by mu leckdo záviděl. Píše a fotí do časopisů, dostane se k lidem, které zná obyčejný smrtelník jen ze stránek novin, občas se podívá do světa.
Přestože o ženy nemá nouzi, zůstává ve svém bytě sám. "Manželství je hloupý klišé," tvrdí. "Ne, že bych nechtěl rodinu, odstrašuje mě ale ten klasický model, který kolem sebe vidím: děti, práce, domácí úkoly, auto."
Pavel má jasno: konvence ničí vztahy, ubírají jim na síle.
"Mně tam chybí vášeň, vzrušení, touha po životě. Vybrat si ženskou, s ní žít do padesáti, pak ti dojde, že s ní nechceš být, ale neodejdeš, protože máš výčitky kvůli dětem. A tím to končí. To je pro mě ta nejhorší
představa."
Strach ze závazků je podle poradce pro mezilidské vztahy Luciana Kantora jedním z hlavních důvodů, proč se lidé na dráhu singles vydávají.
"Mnozí navíc svou nepřipravenost navázat a udržet dlouhodobý vztah skrývají za racionalizace. Ty jim pak pomáhají zbavit se nespokojenosti se samotářským životem," vysvětluje Kantor.
Aby se mužům samotářům z vagonu singles života povedlo vyskočit, je podle Luciana Kantora potřeba, aby si uvědomili, že ve vztahu jde o kooperaci.
"Mnozí z nich hodně očekávají, mají velké nároky, ale nesdělují, co sami nabízejí. Až pochopí, že vztah je o vzájemné interakci a empatii, teprve pak mají šanci najít tu pravou."
Zažité zklamání: "Moje štěstí trvalo jen pár vteřin"
Lukášův problém je jinde. "Láska, děti, soužití s druhým člověkem, to všechno jsem považoval za smysl svého života. Každý má nějaký. Práci, peníze, kariéru. Já ale mrakodrapy stavět nechtěl. Přál jsem si obyčejný život."
Svému snu byl dnes čtyřiatřicetiletý muž nejblíž před pěti lety. Našel si dívku, která byla chytrá, krásná, téměř se kryla s jeho představou o ideální partnerce. "Citově jsem do toho strašně vlítnul. Asi po půl roce mi oznámila, že je těhotná. Zářil jsem štěstím."
Trvalo však jen pár vteřin. "Pak mi oznámila, ať si seberu svoje věci a vypadnu."
Nemohl tomu uvěřit. "Samozřejmě jsem chtěl, aby mi to vysvětlila, ale nedalo se s ní mluvit. Těsně před porodem jsem se od kamarádky dozvěděl, že mě ani nenapíše do rodného listu jako otce."
"Hodně dlouho jsem to zpracovával. Teď už mě štve jen to, že malá bude vyrůstat bez táty."
Jenže se zklamáním se tak docela nevyrovnal. A jeho další vztahy krachovaly jeden za druhým. "Čekal jsem, že mi přinesou něco do života, že poodhalí něco, co sám nejsem schopný vidět. Jenže se to vždy dostane do těch samých kolejí."
Kantor podotýká, že s ohledem na zažitou zkušenost se Lukášovým postojům není co divit. Vztahům stojí v cestě Lukášovo "nezpracované" zklamání.
"Při počáteční fázi seznamování je důležitá otevřenost, které Lukáš není doposud schopen, vztah chřadne a on ho správně vidí bez vývoje. Neuvědomuje si však, že vztah brzdí jeho strach věřit tomu druhému," soudí Kantor.
Pokud se člověk není schopen s podobným razantním zásahem do důvěry vyrovnat, měl by podle psychologa odložit stud a vyhledat odbornou pomoc.
Sázka na individualitu: "Vystačím si prostě sám"
Markovo rozhodnutí pustit se do života vlka samotáře nebylo poznamenáno žádným citovým zraněním.
Naopak, podle svých kamarádů je to "týpek, který to fakt neřeší".
Sebevědomý třiatřicetiletý sympaťák se smyslem pro humor, vlastním bytem, autem, dobře placenou prací. Bez stálé partnerky je čtyři roky, a v nejbližší době žádnou neplánuje.
Partnerství je podle něj vlastně pro lidi, kteří nemají sílu na to, aby vedli plnohodnotný a zajímavý život sami za sebe. "Je to o principu. Do vztahu jdou podle mě lidi proto, aby zaplácli svou prázdnotu."
Nebo pro to, dodává, aby ukojili sexuální pudy. "K tomu ale partnerství, nebo dokonce manželství, nepotřebuju už vůbec," směje se Marek. "Potkáš holku na party, vyspíš se s ní ještě tu noc nebo o den dva později. Tohle mě ještě baví. Když dovolíš, aby to přerostlo v něco víc, hrozí ti, že do toho znovu vlítneš."
O svůj život se prostě nechce dělit.
Je typickým představitelem ortodoxního single. "Baví ho svoboda, nevázanost… a dokud bude mít dostatek sil a sebevědomí, ještě nějakou chvíli nebude mít potřebu hledat stálou partnerku," říká Lucian Kantor.
Ženatí muži jsou spokojenější
Proč by ne, dlouhodobý vztah či manželství není občanskou povinností. Jenže podle statistik jsou ženatí muži v průměru šťastnější než singles.
"Svobodní mládenci svou svobodu a nezávislost hodnotí navenek pozitivně, avšak výzkumy ukazují něco jiného. Svobodní muži se pokoušejí o sebevraždu dvakrát častěji než ženatí. Některá dotazníková šetření ukázala, že singles, ač s nadprůměrným příjmem, jsou nešťastnější než důchodci."
