„V lesoparku na Zlatém vrchu v Chebu našla dcera Jindřiška smrtelně jedovatou muchomůrku zelenou. Nedaleko přitom rostla jedlá holubinka trávozelená. Pokud někdo nezná dobře rozlišovací znaky, může lehce dojít k záměně,“ konstatuje chebský mykolog Jiří Pošmura.
Podle jeho slov si nejčastěji lidé nevšimnou, že muchomůrka vyrůstá z pochvy. Té se také někdy říká kalich smrti. Když totiž houbu nevydloubnou ze země celou, ale třeň nad zemí ulomí, může se stát, že si domů v košíku odnesou smrtelný náklad.
„Dalším poznávacím znakem je, že muchomůrka má na třeni, tedy na noze, prstýnek. Když se ale podíváte na obě houby shora, tak vypadají hodně podobně. Muchomůrka zelená se tak často nevyskytuje, není hojná, ale o to víc je třeba dávat pozor,“ varuje.
Lidé si často pletou také jedovatou muchomůrku panterovou s jedlou muchomůrkou šedivkou nebo ji zamění za výtečnou muchomůrku růžovku, které se také říká masák. „Běžným houbařům bych doporučil šedivku vůbec nesbírat. Riziko je příliš velké,“ říká Pošmura.
V současné době je prý možné místy najít hřiby, rostou i křemenáče a „babky“. Ty ale Jiří Pošmura sbírat také nedoporučuje. Rozpraskaný klobouk plodnic totiž často napadá plíseň a cizopasná houba nedohub zelený.
„Začaly růst holubinky, objevují se masáky, které jsou výborné na smažené škvarky, známí mi z okolí cyklostezky Ohře přinesli i vzácnější hřib plavý. Pokud v příštích dnech nevystoupí teploty příliš vysoko, budou houby v růstu pokračovat,“ předpovídá Pošmura.
