První šéf naší rozvědky byl rakouský major, řekl v Rozstřelu Karel Pacner

Česká špionáž a kontrašpionáž má poměrně bohatou historii, která začíná ještě před vznikem Československa v roce 1918. O její historii si povídal s autorem několikadílné publikace o našich vyzvědačích Karlem Pacnerem moderátor Vladimír Vokál v pořadu Rozstřel.

Rozstřel

Sledovat další díly na iDNES.tv

Většinu knih Karla Pacnera lze zařadit do tří oblastí. Jedna z nich je zaměřena na kosmonautiku, druhá na historii a třetí se zabývá výzvědnými službami. Obsáhlý třídílný svazek Českoslovenští vyzvědači, který vyšel letos na podzim, patří do té třetí kategorie. S některými příběhy z něj jste se mohli setkat i na našich stránkách. Nyní knihu autor představil v pořadu Rozstřel a zároveň přiblížil historii naší rozvědky. 

Zajímavé je, jak se Karel Pacner dostal k psaní o tomto tématu. „Byl jsem na začátku devadesátých let vyzván Českou televizí, abych připravil podklady pro seriál o československé rozvědce. Tam jsme se poprvé dostal do kontaktu s těmito věcmi,“ řekl v Rozstřelu. Tehdy na základě těchto informací natočili seriál Československo ve zvláštních službách. Nynější knihy vznikly i v důsledku toho, že byly odtajněny kompletní materiály StB a vojenské rozvědky.

Jeden z posledních odtajněných materiálů byl o agentovi Alfrédu Petrovičovi. „To byl případ agenta Sedmičky, který byl jednu dobu vedoucím rakouské kontrašpionáže STAPO. Je to myslím vůbec poslední materiál, který byl odtajněn,“ informuje Karel Pacner.

Špioni od první světové války

Historii špionáže samostatného Československa lze vysledovat ještě před vznik státu. „To byli dobrovolníci, prostě si řekli, že musí pomoci zrodu nové republiky. Spolupracovali s Masarykem, Benešem a současně s britskou a americkou výzvědnou službou,“ říká spisovatel v Rozstřelu o prvních agentech v moderní historii naší země. 

Není překvapivé, že prvním šéfem československé vojenské špionáže byl major rakouské výzvědné služby. „Přihlásil se do československé armády, stejně jako mnozí jiní rakouští důstojníci, a právě on tuto službu zformoval,“ připomněl začátky naší rozvědky Pacner.

Zhruba od roku 1919 pomáhali rozvoji naší špionáže Francouzi. „Jednu dobu byl místo tohoto rakouského důstojníka šéfem francouzský plukovník, který po několika měsících funkci vrátil,“ popisuje tehdejší formování rozvědky. 

Vedle spolupráce s Francouzi se naše prvorepubliková rozvědka podílela na zpravodajských akcích s Poláky, které mířily proti Němcům. Koncem 30. let byla podle Karla Pacnera navázána spolupráce i se sovětskou výzvědnou službou GRU. 

František Moravec

„Nejdůležitější spolupráce byla s britskou MI6. Ta zařídila evakuaci jedenácti důstojníků v čele s důstojníkem Moravcem do Londýna, den před obsazením republiky Hitlerem,“ řekl spisovatel.

Podle něj by si právě příběh Františka Moravce, který vedl exilovou rozvědku v Londýně, kde připravili plán atentátu na Heydricha, zasloužil filmové nebo seriálové zpracování. 

I před své zásluhy byla nakonec skupina kolem Moravce po zvolení Klementa Gottwalda za předsedu vlády v roce 1946 rozbita a jen na přímluvu prezidenta Beneše byl Moravec jmenován velitelem divize v Mladé Boleslavi. „Odtud ho vyhodili hned v únorových dnech,“ připomíná konec kariéry Františka Moravce spisovatel.

Jaká byla nejvýznamnější série akcí československé špionáže mezi lety 1948 až 1989? Jak se podílela tehdejší rozvědka na únosech a atentátech vyzvědači a jaké byly její zahraniční cíle? Proč šla kvalita rozvědky po roce 1968 dolů? A co stálo za vyzrazováním informací socialistické rozvědce ze strany  britských labouristických poslanců a ministrů? I na tyto a další otázky i o svých dalších plánech odpovídal Karel Pacner v Rozstřelu.