Helena Jiranová (vlevo) během sprintu na 60 metrů.

Helena Jiranová (vlevo) během sprintu na 60 metrů. | foto: Ota Bartovský, MAFRA

Atletika není vše. V nemocnici Jiranová zregenerovala a teď září

  • 1
Trénuje děti, pracuje ve fitness centru a zabývá se vizualizacemi kuchyní. V posledních týdnech však na sebe Helena Jiranová upozorňuje především na atletickém oválu. Na trati šedesát metrů překážek si vylepšuje osobní rekordy a časem 8,03 se dostala na druhé místo českých historických tabulek.

„Užívám si to,“ přikyvuje šestadvacetiletá závodnice. „Jsem ráda, že se všechna ta práce vyplácí.“

Na domácím halovém šampionátu v Ostravě proto bude patřit k hvězdám sobotního programu. Chce ukázat, že může pomýšlet ještě na lepší časy, chce zvítězit a získat svůj třetí titul.

„A já doufám, že to pro ni bude odrazový můstek pro mistrovství světa v hale v Bělehradě,“ vyhlíží Pavel Sluka, šéftrenér atletů.

Na konci září přitom takovým ambicím nic nenasvědčovalo.

Že se na osm setin přiblíží třináct let starému českému rekordu Lucie Škrobákové? Že bude figurovat ve výpravě mířící do srbské metropole?

Ne, místo těchto myšlenek řešila zdravotní trable.

Hned jela na sál

„Bolelo mě břicho. Měla jsem ho i takové tvrdší,“ vzpomíná Jiranová na podzim loňského roku. Odebrala se proto do nemocnice na vyšetření, kde jí lékaři sdělili: Máte prasklou cystu na vaječníku, do břicha vám teče krev.

„Bylo to na poslední chvíli. Přišla jsem do nemocnice a během půl hodiny jsem jela na sál,“ povídá atletka. „Bylo to všechno tak rychlé, byla jsem z toho pochopitelně dost ve stresu.“

Bez Staňka i Sasínka. Ostravský halový šampionát ale láká na honbu za limity

Operace ale proběhla v pořádku. Stejně tak se jí dařilo i při následné několikatýdenní rekonvalescenci. „Po pěti dnech jsem už popocházela. Sice pomalu, ale hýbala jsem se,“ vyprávěla.

Během klidového režimu měla alespoň prostor na pořádný odpočinek a zregenerovala bolavé svaly z předchozích tréninků. Zároveň měla dostatek času, aby popřemýšlela o svých prioritách.

Vždyť nejde o peníze

„Dřív jsem byla ve stresu, že pořád musím někomu něco dokazovat,“ říká. „Tehdy jsem si ale uvědomila, že atletika není to nejdůležitější. Že ji dělám hlavně proto, že ji miluju, ne kvůli penězům.“

Všechno tohle jí pomohlo a je to podle ní i důvod, proč prožívá takový výkonnostní vzestup. „Poznala jsem se ze všech stran,“ tvrdí. „Pak jsem začínala jakoby od začátku. Nic mě nebolelo, nic nebylo přetížené.“

Teď by ráda zjistila, jaké by to bylo, kdyby se zařadila mezi překážkářskou elitu. „Chtěla bych v hale pravidelně běhat pod osm sekund. Tenhle čas totiž člověka tlačí ke světové špičce. A občas se může stát, že to ulítne i výš,“ zasní se.

 Poslední týdny ukazují, že je na dobré cestě. 


Sport v roce 2024

4. - 26. 5. Cyklistické Giro d´Italia
10. - 26. 5. MS v hokeji, Praha a Ostrava
26. 5. - 8. 6. Tenisové Roland Garros, Paříž