Byl to Wrightův první projekt v Los Angeles. Ikonický stavitel potom v okolí navrhl ještě další čtyři pozoruhodné stavby z betonových panelů včetně Ennis, domu Samuela Freemana či stavby La Miniatura v Pasadeně.
Dům Hollyhock byl nominovaný na seznam světového dědictví UNESCO, je registrovaný jako národní památka a dnes patří k nejvýznamnějším losangeleským architektonickým stavbám. Nedávno byl po rekonstrukci za 4,4 milionu dolarů, která trvala šest let, znovu otevřen veřejnosti.
Příjezd k domu
Nemovitost představuje úsilí o vytvoření regionálně vhodného stylu architektury pro jižní Kalifornii. Wrightovou inspirací se stala kalifornská „Romanza“, hudební výraz, který znamená vlastní formu a svobodu. Konstrukce využívá místní suché, mírné klima a je nevšední kombinací domu a přírody.
Dům pro umělce
Kromě centrální zahrady navazuje každý hlavní vnitřní prostor na ekvivalentní venkovní, propojený buď skleněnými dveřmi, verandou, pergolou či kolonádou. Umístění na kopci Olive Hill a střešní terasy rozšiřují obytný prostor a poskytují nádherný výhled na město a okolní kopce Hollywoodu.
Původně měla nemovitost rozkládající se na šestnácti akrech zahrnovat šestadvacet místností ve dvou budovách. Součástí plánů bylo divadlo, ubytovna pro herce, ateliéry pro výtvarníky, galerie a prodejny.
Vzhledem k finančním a umělecky rozdílným představám mezi stavitelem a majitelkou došlo ke klasické rozepři: pokud stavitel tvrdil, že dům postaví za 50 tisíc dolarů a během výstavby se ukáže, že částka bude třikrát až čtyřikrát vyšší, nebylo divu, že to majitelku nenadchlo a vyhodila ho.
Proto byly postaveny jen dvě části s omezeným počtem ateliérů, z nichž jedna byla zbourána v roce 1948 a nahrazena činžovním domem.
Hlavní budovu věnovala excentrická majitelka a filantropka, která si přála mít dítě, ale ne manžela, už v roce 1927 městu Los Angeles k využití podle původních plánů jako komplex uměleckého centra.
Co o domu říká odborník
Jeffrey Herr, kurátor projektu opravy budovy Hollyhock
Na historii domu, jak probíhala rekonstrukce a co během ní bylo objeveno, jsem se zeptal Jeffreyho Herra, kurátora projektu opravy budovy Hollyhock.
Dům od svých počátků prošel řadou renovací. O co tentokrát šlo a čemu jste se věnovali?
Bylo potřeba opravit protékající střechy, ucpané odtoky a především se pokusit obnovit původní projekt i s detaily z období, ke kterému se zachovalo jen málo fotografií.
Jak jste to řešili?
Během první rekonstrukce v roce 1946 se ztratilo obrovské množství stropních a nástěnných lišt. Ty byly důležitou součástí interiérů a ukázkou precizních požadavků Wrighta na detaily. Začínali jsme s několika zachovalými kousky a fotografiemi z roku 1945. Bylo to vzrušující, protože jsme vytvářeli něco, co se ztratilo v průběhu času.
Na stavbě z betonu a dřeva byly lišty důležitým prvkem. Na historických fotografiích vypadaly stejně, ale podařilo se nám najít specifikace z dřevařské pily, kde byly vyrobeny. Z blízkého pohledu je vidět, že ve společenských místnostech vyčnívají z dekoru. Je to detail, který zejména v noci vytváří velký rozdíl. Je mnohem živější díky hře stínů, než kdyby bylo vše v jedné rovině.
Krb v obývacím pokoji
Hra světel v obývacím pokoji
Nejzajímavější část obydlí?
Krb v obývacím pokoji. Je ohromující ukázkou života, a to propojením elementů světla, ohně a vody, jehož součástí je prosklený strop, mini bazén a ohniště. Hrál důležitou roli dávno před tím, než vznikla televize.
Krb se lišil od současných i tím, že si majitelka nad něj nepověsila tvorbu Picassa, Moneta anebo jiných umělců, jak bývalo zvykem a jejichž obrazy měla ve své bohaté sbírce, ale nechala jeho betonový kvádr a rám opracovat jako umělecké dílo samo o sobě, podle návrhu architekta.
Proč je důležitá a čím fascinuje architektura Hollyhocku?
Šlo o první Japonci inspirovaný experiment „rozpuštění“ stěn mezi exteriérem a interiérem. Výsledkem koncepce byl přechod od farmářských rančů k modernismu v Americe. Měl veliký vliv na práci Wrightových kolegů Rudolfa Schindlera a Richarda Neutra.
Knihovna domu
V čem se lišil od jiných?
Změnil tradiční půdorys domu, který tehdy odpovídal populárním trendům. V ničem se nepodobal bungalovům, španělským koloniálním budovám ani architektuře stylu královny Anny. V nich byla například předsíň řešena tak, aby návštěvníkům dávala jasnou představu, kam mají jít dál. Obvykle tak vstupovali do salonu nebo do obývacího pokoje, kde je přivítal majitel.
Oproti tomu vstup do Hollyhocku a jeho foyeru nemá dokonce ani čtyři stěny. Dalo by se říct, že je to matoucí, ale vizuálně více otevřené a vítající.
Podařilo se vám zachránit původní nábytek?
Miluji nábytek, protože ukazuje na duši obydlí. Snažím se najít originály pohovek, židlí a stolů, anebo aspoň takové, které se jim podobají a jež majitelé vlastnili a používali k dekoraci.
Podobně je to s kusy zařízení doporučovanými architekty. Jde o to, aby návštěvníci získali pocit z toho, jak dům vypadal, když tam majitel žil. Někdy nezbývá než použít jejich reprodukce, jako v obývacím pokoji Barnsdallové rezidenci.
Venkovní zdi zdobí květy vranečku, slouží i jako květníky.
Detail koberce navrženého přímo pro Hollyhock
Je možné vidět dům v některém z hollywoodských filmů?
Kupodivu moc ne. Z němé éry se žádný záznam nezachoval a tak snad jen „béčkový“ snímek ze sedmdesátých let s dlouhým titulkem, Amazon Women from the Avocado Jungle of Dead. Jinak byla nemovitost součástí řady reklam a uměleckých představení.
Na začátku ve dvacátých letech zde vystupovala taneční skupina Merily Morgan a exteriéry byly určitě k vidění v řadě filmů. Zdejší interiéry však měly především sloužit k inspiraci a uspořádání výstav místních umělců.
Adresa: Barnsdall Art Park, 4800 Hollywood Blvd., Los Angeles
