V roce 1983 načrtli tehdejší komunističtí plánovači severomoravským dolům zářnou budoucnost.
„Šestnáct stávajících důlních podniků mělo být spojeno do osmi skupinových dolů. Ty měly lépe zvládat ekonomické aspekty dobývání ve velkých hloubkách,“ vysvětluje Petr Kubinský, který je vedoucím hornické sekce Vlastivědného spolku Rosicko-Oslavanska.
O historii ostravských šachet se však velmi zajímá. „Důl Petr Bezruč je moje srdeční záležitost. Napsal jsem o něm knihu a tím jsem se dostal i k osudům skupinového dolu Ostrava a jeho generelu,“ vysvětluje.
Podle generelu z roku 1983 se mělo například na dole Petr Bezruč těžit až do roku 2017. Po listopadu 1989 se ale všechno změnilo a těžba skončila už v roce 1992.
„Původně se zde měly vytěžit zásoby nad 15. patrem a mělo se otevřít 16. patro,“ přibližuje Kubinský způsob, jak se měla těžba uhlí prodloužit až do současnosti. „Z Bezruče se měl dobývat například trojický ohradník a celé cingrovské pole, které se v těch hloubkách nedobývalo,“ dodává.
Těžbu ovlivňovala také politika
Plány celkového generelu pak byly pro ostravské šachty příznivé. Důl Zárubek měl těžit do roku 2000 a ze závodu Maršál Jeremenko se měla stát jedna z hlavních ostravských šachet. Na pravém břehu Ostravice pro něj měla být postavena nová úpravna uhlí. Důl Vítězný únor v Přívoze měl těžit minimálně do roku 2032, později byl termín uzavření šachty přesunut na rok 2040. Do roku 2025 se mělo uhlí dobývat v Koblově na dole Eduard Urx.
Plány ale vzaly brzy za své. Už o pár let později bylo mnoho jinak.
„Po vydání generelu z roku 1983 se samozřejmě data upřesňovala a už v roce 1988 v něm byly velké rozdíly. Bylo méně peněz na investice, na otevírání nových pater, s tím se měnily i plány,“ popisuje Kubinský. Po roce 1989 pak bylo jinak úplně všechno a naposledy ostravské uhlí vytěžili horníci z Dolu Odra 30. června 1994. Ne že by v podzemí už žádné nebylo, ale šlo především o politické rozhodnutí.
A nebylo první. „Málo se ví, že pod centrem Ostravy je jeden velký ohradník – vytčená plocha, kde se nesmělo těžit, aby zdejší domy a pozemky nedošly úhoně,“ vysvětluje geolog Jiří Horák. „Toto nařízení vydalo město už v 19. století. Šlo hlavně o ochranu před poklesem terénu, aby se centrum města nedostalo pod úroveň Ostravice. Nejde ale o velký prostor, jde jen o pár kilometrů čtverečních.“
Rubat se mělo i pod centrem
I ochrana centra města ale měla minimálně jednou namále. „Ví se o tom, že primátor Josef Kotas (komunistický politik působící mezi lety 1945–1960 ve funkci předsedy ostravského národního výboru, pozn. red.) chtěl celé centrum Ostravy přemístit na jiné místo a uhlí pod ním vytěžit. To se naštěstí nestalo. Uhlí tak pod Ostravou zůstalo,“ popsal Kubinský.
Politický krok, kterým se na začátku 90. let dvacátého století ukončila těžba pod Ostravou, nebyl prvním v historii města. Něco podobného, byť v menší míře, zažili ostravští horníci na konci 60. let.
„Hodně šachet skončilo za Šlikovy reformy. Tehdy končily neefektivní provozy, ale doplatily na ně i rozvojové šachty, třeba důl Petr Bezruč,“ přibližuje Kubinský. „Tam se původně počítalo s hloubením až na 15. patro, ale protože se snižovaly investice, tak se rozhodlo, že se tam bude těžit podpatrově.“
A ještě tvrdší dopad měly reformy na důl Trojice. „Ten měl původně končit později, měl se vydobýt ohradník a podobně. Pak se během pár měsíců rozhodlo, že se šachta zavře a ohradník tam zůstal. Další ohradník byl pod koksovnou, která na Trojici působila do roku 1983. I zde leží uhlí dodnes, důl Bezruč, z něhož mělo být uhlí z trojických ohradníků vytěženo, byl uzavřen v roce 1992,“ dodává Kubinský. Obdobně skončil v roce 1967 například důl Lidice v Petřkovicích. „Ale to byla poměrně malá šachta, kde byly problémy s dobýváním.“
Uhlí tak pod Ostravou leží dodnes. Kolik ho je, lze teoreticky spočítat, čísla jsou k dispozici. Kolik by ho ale bylo možné ekonomicky vytěžit, neví nikdo.
„Když se šachta jednou uzavře, jsou náklady na znovuotevření obrovské. Stejně tak je finančně náročné otevření nové šachty. Proto se už pod Ostravou, minimálně v dohledné době, těžit nebude. Nevyplatilo by se to, byť pod městem leží miliony tun uhlí,“ dokončil Jiří Horák.
