Vašemu synovi je 14 let, podporujete ho v jeho zájmech?
Absolutně. Nikdy jsem mu neřekla: „Tebe sice baví tohle, ale budeš dělat něco jiného!“ Neumím si představit, že bych cpala dítě někam, kam nepatří - jak to někteří rodiče dělají. Když vidím, že k něčemu inklinuje, je v tom kreativní a dokáže se pro to nadchnout, pak ho podporuju. Ve všem, co v životě děláme, je nadšení strašně důležité, až pak přichází na řadu práce, píle, úsilí. Artura často zaujmou věci, kterým nerozumím, ale umí mi je vysvětlit a já se dozvím něco nového. Bavíme se i o tom, co bere ve škole, v zeměpisu, v biologii, v dějepise...
Zdědil jako syn zpěvačky a designéra i nějaké sklony k umění?
Tři roky hrál na kytaru. Ta je momentálně v dětském pokoji ve futrálu, ale podle mě není vyloučeno, že se k ní vrátí. Hudba ho zajímá a hlavně těší, má slušný přehled i vkus. Chodíme spolu na koncerty a jsem ráda, že Artur objevuje i tuto oblast. Nevím, jestli z něho bude někdy muzikant, spíš je radostným konzumentem.
Jeho dětství se asi od vašeho dost liší...
Jejda, dnes je úplně jiná doba, vzrušující a dynamická. Ale má i svoje zápory. Já osobně hůř snáším, jak je hektická. Na nás i naše děti valí množství informací a není snadné je roztřídit a zorientovat se. Také jsou na každého větší a větší nároky. Já Arturovi dopřávám větší volnost a svobodu, než jaké jsem měla já. Také se mu věnuju víc, než se mí rodiče věnovali mně. Jestli je to tím, že jsem ho měla později, nebo jsem si v jedné chvíli uvědomila, že už další dítě mít nebudu, nevím.
Nemáte strach, že ho rozmazlíte?
Rodiče mi občas vyčítají, že bývám až moc benevolentní a že by toho Artur mohl zneužívat. Věřím, že se to nestane. Hodně si zakládám na důvěře. A k tomu je potřeba upřímnost a také humor, který nás spojuje a utužuje náš vztah. Vím, že si toho Artur váží, věřím mu. Prožili jsme spolu silné chvíle, krásné zážitky i zkoušky, které bolely. Snad jsme je zvládli. Artík ví, že jsem vždycky tady a vždycky ho podržím.
Nechybí vám doma mužský element?
Možná ano, nevím. Artur je prostě kluk se všemi radostmi a slabostmi, které to obnáší. Hodně mi pomohl můj táta, který s námi jezdil na hory, na kola, pomáhal nám s chlapskými pracemi doma nebo na chalupě a často se snažil zapojit i Artura. K tomu se přátelíme se spoustou rodin, kde jsou taky muži, Artík má vzory ve škole i na kroužcích. Je to opravdu hodný kluk, možná i proto, že se narodil v Bangkoku a byl „pokřtěný“ buddhistickým mnichem.
11. dubna 2017 |
