Hudlerova nabídka mi zamotala hlavu, vypráví kondiční inovátor

Ještě nikdy nebyl hokej tak dynamickým a rychlým sportem jako nyní, a proto se ještě nikdy nekladl tak veliký důraz na fyzickou připravenost. Jenže jak být nejlepší?

Zaostalé české prostředí v uplynulé sezoně rozčeřil svým netradičním přístupem kondiční trenér Aleš Pařez, jenž je výrazně podepsaný pod mistrovským titulem Liberce. Mezi hokejisty je však možná ještě populárnější jiný kouč.

Jmenuje se Michal Břetenář a slavný útočník Jiří Hudler z něj byl tak nadšený, že mu nabídl, ať s ním jede do Ameriky a věnuje se pouze jemu. V čem je jeho kouzlo? Co nabízí hráčům tolik objevného, že už má po celou sezonu diář nabitý k prasknutí?

„Asi je se mnou sranda,“ culí se usměvavý chlapík, který se v hokejovém prostředí pohybuje teprve tři roky. „Ale ne, vážně: snažím se hodně pracovat s detaily.“

Jak jste se vůbec dostal k hokeji?
Obrovskou shodou náhod. Býval jsem boxer a zjistili mi srdeční vadu. Proto jsem začal přemýšlet, co dál. V té době jsem už trénoval a měl pár kamarádů, kteří hráli hokej. Jedním z nich byl David Štich, který mě zkontaktoval, když přestupoval z Liberce do Slavie. Chtěl ke mně chodit a natáhl ke mně další kluky ze Slavie. Pak se mi zničehonic dostal do ruky Kuba Klepiš. Bylo obrovské štěstí, že se na mě hned na startu nalepilo takové jméno. Najednou se všechno semlelo obrovskou rychlostí.

Michal Břetenář

Pochází z České Třebové a v mládí hrával hokejbal. Chtěl hrát hokej, ale neměl kde a finančně si to nemohl dovolit. Cestoval napříč sporty, až se dostal k posilování a od něj k boxu. Po několika amatérských zápasech a krátké odmlce dostal nabídku boxovat jako profesionál a odešel do Prahy. Tehdy se naučil, jak by měla vypadat příprava. Působil ve Slavii, kde si vypěstoval vztah k řadě hráčů. Letos dostal od boleslavského trenéra Františka Výborného nabídku připojit se ke středočeskému týmu. Měsíc se podílel na přípravě a byl zájem z obou stran pokračovat ve spolupráci, ale nakonec nedošlo k dohodě kvůli rozdílným představám o podmínkách kontraktu.

Co tedy hokejistům nabízíte, že o vás mají takový zájem?
Kluci na téhle úrovni už sami vědí, co potřebujou. Někdo přijde, že mu tuhnou nohy, někdo je slabý v osobních soubojích, někdo chce trénovat pro pocit, protože mu to pomáhá psychicky. Je to strašně individuální záležitost. Ale na čem pracuju se všemi, to je dýchání.

Proč je tak důležité?
Protože u něj máte okamžitou zpětnou vazbu, jak na tom jste. Můžete mít super postavu, ale když svoje tělo neudýcháte, tak je vám to k ničemu. Já říkám, že nezáleží, jakou máte postavu, protože půlku zápasu odehrajete vždycky. Ale vy potřebujete mít stabilní výkonnost 60 minut, a to zajistí kvalitní dýchání. V Česku je to strašně podceňovaná záležitost. Přitom je to stejně důležitá součást přípravy jako nabírání síly.

Dá se říct, že 90 procent hokejistů v Česku neumí dýchat?
Možná sto procent. Už jsem pár kluků odtrénoval, ale ještě jsem nenarazil na jediného, který by dýchat uměl. Dostávám se do téhle problematiky víc a víc i díky tomu, že spolupracuju s doktorem Dostálem z Institutu sportovního lékařství. A vidím, jak moc je důležité, jestli člověk dýchat umí, nebo neumí.

Jak hráče učíte dýchat?
Používám takové dýchátko, což vlastně ani není sportovní pomůcka. Je to kousek inhalačního přístroje, ale při troše fantazie se z toho dala vyrobit tahle věc, která učí kluky dýchat rytmicky a ekonomicky. Spousta kluků má problém, že mají obrovský nádech, a strašně malý výdech nebo obráceně. Tím se sami unavujou.

Takže je to o tom mít v těle dostatek kyslíku?
V podstatě jo. A o umění využívat ho. A také o tom dostat ze sebe oxid uhličitý, který vás zataví. Díky té trubičce se hráči naučí dýchat poměrově správně. To, co do sebe dostanou, to dokážou využít a díky tomu mají lepší okysličování organismu a roste jejich výkonnost.

Kondiční trenér Michal Břetenář s Martinem Růžičkou a Jiřím Tlustým

Na čem dalším máte trénink postavený?
Na rozfázování přípravy, která musí mít návaznost. Každou fázi, kterou dělám, si připravuju tělo pro tu další. Nemůžu skákat zleva doprava a dělat v jednom týdnu sílu, rychlost a výbušnost, ale musím jít od nabírání objemu přes silové zapracování, abych přípravu co nejvíc zintenzivnil. To znamená, že nemůžu jít dělat prvních 14 dní odrazovku a sprinty, když tělo není po dovolené absolutně připravené na fyzický výkon, natož v takové intenzitě.

Psalo se o libereckém kolegovi Aleši Pařezovi, jehož hlavní heslo je trénovat maximálně hodinu. Dá se říct, že to máte podobné?
Já jeho práci nikdy neviděl na vlastní oči, on zase neviděl tu moji. Pochopitelně nějaké informace máte, něco slyšíte a obrázek si uděláte. Myslím, že trénujeme podobně. Filozofii máme podobnou, ale každý má pořád něco svého, co do toho dodává. To by měl mít každý trenér. Dnes se už všichni snaží o kratší intenzivní přípravu, ale každý trenér by měl mít něco, čemu věří. Není dobré kopírovat práci někoho jiného.

Kde čerpáte inspiraci?
Já do své práce hodně investuju. Kupuju materiály z Ameriky a ze Švédska od různých kondičních trenérů, využívám instruktážní DVD, něco vám řeknou kluci, kteří působí v zahraničí. Je to neustálé sbírání informací. Nejhorší je, když si člověk myslí, že umí všechno a zůstane stát na místě. Tam je podle mě konec.

Vy máte úspěch postavený na tom, že si o vás hráči říkají mezi sebou, viďte?
Ano. Nejsem zastáncem placené reklamy, kdy si o vás někdo přečte a jde to zkusit. Pro mě je přínosnější, když to kluci přímo vidí. Když to funguje, tak to v nich vzbudí zvědavost, co tu děláme, že se moji klienti lepší. Fakt, že s sebou kluci vodí spoluhráče, je známka toho, že mi věří. To je nejlepší reklama.

Známá jména

koho Břetenář vedl

Jiří Hudler, Jiří Tlustý, Jiří Sekáč, Dominik Furch, Jakub Klepiš, Petr Průcha, Alexander Salák, Petr Vrána, Martin Růžička Tomáš Divíšek, Marek Tomica, Vladimír Roth, Marek Trončinský, Jakub Krejčík, Adam Svoboda, David Štich, Lukáš Žejdl, Tomáš Hyka, Pavel Musil, Vladimír Dravecký, Juraj Valach, Janos Vas, Tomáš Pospíšil, Ronald Knot, Tomáš Vošvrda. Za tři roky mu prošlo rukama kolem čtyřiceti hráčů.

Trénujete i řadu hráčů z Ameriky. Ti se k vám dostanou jak?
Jak jsem říkal, tak bylo obrovské štěstí, že se ke mně hned na začátku přidal Kuba Klepiš. To samo o sobě je jméno, které táhne. Myslím, že spousta kluků uvažuje tak, že když ke mně chodí Klepiš, tak asi nebudu úplnej idiot. Tím, že se neustále přidává někdo nový, tak se kluci nabalujou a dostane se to až k těm z NHL.

Koho jste trénoval z NHL?
Jirku Hudlera, Jirku Tlustýho, Jirku Sekáče a pak je spousta kluků, kteří do NHL nakoukli. Třeba Saša Salák, Tomáš Divišek, Kuba Klepiš nebo Petr Vrána.

Slyšel jsem, že je k vámi hodně spojený Jiří Hudler.
Pokud to tak je, tak mě to jedině těší. Ale nějaký dojem to na něj asi udělalo, protože pár dní poté, co odletěl do Montrealu, mi volal, že by byl rád, kdybych za ním přiletěl na dva měsíce a připravil ho na novou sezonu NHL.

A vy jste odmítl. Proč?
Protože mám závazky vůči klukům, které tu vedu. Nicméně přiznávám, že mi to zamotalo hlavu, protože taková nabídka se už nemusí opakovat.

Člověk by se něco naučil, viďte?
Hlavně byste se podíval, jak to funguje v Americe. Dostal byste se víc pod pokličku. Beru to jako malé ocenění, když je takový hráč přesvědčený, že ho můžete připravit a je ochotný zaplatit, že tam přiletíte a budete ho trénovat.

Asi vám nabídl dobré peníze, co?
Nebavili jsme se o konkrétní částce, ale řekl, že mi zaplatí letenky, vízum a ať si řeknu, kolik chci za tréninky. Což je lákavý, ale...

... Ale přišel byste o své klienty v Česku.
O to ani nejde, oni by počkali, tomu věřím. Stejně jako oni mají sen se někam dostat, tak já to mám stejně. Ale já těm klukům dal slovo, že je co nejlíp připravím na sezonu, tak jsem jim to nemohl udělat měsíc před jejím začátkem. To by možná šlo v první fázi přípravy.

Michal Břetenář s Jakubem Klepišem, Vladimírem Rothem a Jakubem Krejčíkem

Řešíte i věci mimo trénink? Co třeba životosprávu?
To víte, že to řeším. Neřeším to tedy přímo já, protože moc nevěřím, že jeden člověk může být dobrý ve všem. Proto spolupracuju s odborníky a nabízím klukům výživu, suplementaci nebo speciální sportovní a kompresní oblečení.

Dbáte na výživu?
Jako máte pět trenérů, kteří vám řeknou něco jiného, tak máte pět výživových poradců, kteří budou klást důraz na něco jiného a jeden o druhém řeknou, že to ten druhý dělá špatně. To je normální. Tady v Čechách nejsou lidi zvyklí moc spolupracovat. Proto je pro kluky nejlepší, když si všechno vyzkouší a sami vypozorují, co jim sedí. Jinak k maximálnímu výkonu samozřejmě patří kvalitní strava a spánek.

Jdete hráčům příkladem?
Já jsem v této chvíli přesný opak kluků. Nejsem ten, kdo by jim měl kázat, co jíst, protože by vám to lidi měli věřit. Jsem schopný něco málo odtrénovat, i když jsem zlenivěl, ale nejsem schopný držet stravu.

Takže vy sám už netrénujete?
Když pracujete třináct hodin denně, tak už nemáte sílu. Ale hraju rekreačně hokej a zkouším si sám na sobě, jak se asi kluci cítí na ledě, když se udělá různý typ tréninku.

Vím, že spoustu peněz investujete do pomůcek. O co jde?
Kromě dechové trubičky používám také dechový trenažér, který vás podle velikosti vaku učí využívat vaši kapacitu plic. To znamená, že se naučíte dýchat vytrvalostně i rychlostně. Na tom přístroji si můžete elektronicky nastavit dechový rytmus, který vám přes zvukový signál řekne, jestli dýcháte správně. Musím říct, že to není vůbec žádná sranda. Zaprvé je to psychicky náročné. Když jsem se s tím sám učil, tak jsem myslel, že to rozmlátím, protože se mi poprvé podařilo správně dýchat minutu v kuse asi až na patnáctý pokus.

Vážný problém se srdcem

Michal Břetenář se k trénování hokejistů dostal vlastně náhodou. Zlom přišel ve chvíli, kdy jeho mladší sestra během měsíce několikrát zkolabovala. Zjistili, že má vadu srdce a že musí okamžitě na operaci. Doktoři otestovali celou rodinu a zjistili, že jen on trpí stejným problémem.

Odborně se jmenuje prodloužený interval QT. To znamená, že srdce může v určitý moment přestat tlouct. "Moje sestra kolabovala při běžných činnostech, třeba když seděla jako spolujezdec v autě. Je to vlastně takový malý infarkt," popisuje Břetenář, který kvůli tomu musel skončit s boxem.

Sestře voperovali přístroj, jezdí na kontroly, kde ji přes bluetooth snímají údaje a podle nich určují dávky léků. Sám Břetenář nikdy nezkolaboval, nebýt sestry, ani by nevěděl, že trpí tak vážným problémem. "Na základě vyšetření EKG, které jsem jako boxer podstupoval, ale bylo vidět, jak se mi s narůstající zátěží zhoršovaly hodnoty a přibližovaly se k hranici, kdy hrozily kolapsy."

Nyní může Břetenář trénovat rekreačně, ale nesmí moc dlouho držet tep na vysokých hodnotách. "Měl bych víc odpočívat, měl bych dělat víc věcí, které nedělám. To říkám na rovinu. Ale člověk se tomu nesmí moc poddat. Sám vím, že když jsem se začal pozorovat, tak jsem najednou cítil, jak se mi motá hlava, jak se mi dělá nevolno. Tam jsem pochopil, proč některým lidem při závažném onemocnění nabízí psychologa. Opravdu není jednoduché se s tím srovnat. Ale všechno zlý je k něčemu dobrý. Nebýt vady srdce, nikdy bych nedělal práci, která mě tak baví."

Co využíváte dál?
Speciální kolečkové brusle, které jsou vyvinuté ve Švédsku přímo pro hokejisty. Ty přes pohyblivý podvozek nemění vzor bruslení a zároveň to funguje jako balanční pomůcka. Trénujou na tom třeba bratři Sedinové. Pár pokusů používat tuhle pomůcku tu byly, ale lidi to tu špatně pochopili. Nejsou to brusle pro jízdu v terénu, ale pro obratnost. Spoustu pomůcek si nechávám vyrábět: od různých slideboardů, přes balační plošiny. Hodně hotových věcí si nechávám posílat z Ameriky, je toho spousta. Třeba moxy monitor.

Co to je?
To je věc, která vám umožní udělat letní přípravu opravdu na míru. Doteď mají kluci domluvené individuální přípravy, ale já zjistil, že to vůbec není individuál, protože časové úseky pro pauzu a práci se neurčujou podle stopek, ale určuje vám to tělo.

Jak to funguje?
Dáte sondu na sval a ono to snímá, co se v těle děje. Tělo samo určí, kdy pracovat a kdy odpočívat. Všechno se zobrazuje na počítači.

Je to drahá věc?
Jeden monitor stojí zhruba 35 tisíc. To znamená, že za 35 tisíc můžete odtrénovat jednoho kluka. Je to celkem nákladné. Dechový trenažér stojí také od 20 do 30 tisíc.

Radíte hráčům i ohledně regenerace?
To je velmi důležitá věc. Dobře odpočívat musíte zvlášť v době, kdy je hokej o rychlosti a kdy potřebujete intenzivně trénovat. Snažím se koukat a implementovat různé záležitosti. Ať jde o kompresní prádlo, saunu, studenou vodu nebo regenerační gely. Naposledy jsme do přípravy zařadili himalájskou sůl, kterou si dáte do vody a pijete. Funguje to v kombinaci s jinými věcmi jinak než když s ní vaříte. Pořád se učíte. Řeknu příklad.

Povídejte.
Loni jsem třeba udělal přípravu, jak jsem nejlíp uměl, ale letos jsem některé věci dělal úplně jinak a fungovaly taky. Nemůžete stát na jednom místě. Můžete udělat jednu stejnou přípravu dva roky za sebou, ale pak vám začne ujíždět vlak. Za rok se naučíte tolik novinek, které vám změní náhled na věc a myšlení, že je to neuvěřitelné. To je vývoj. Stejně jako se vyvíjejí sporty, tak se musí vyvíjet i příprava.