„Říkal jsem, že dobrý základ tady byl. Jen bylo potřeba vše nějak usměrnit a i v kabině to trochu uvolnit.“
Několika změnami však Svědík Slovácko během dvou týdnů přece jen nastartoval.
Přímočarost
Slovácko v éře trenéra Michala Korduly sázelo na držení míče, v čemž patřilo v lize k nejlepším. Stejně jako v počtu přihrávek. Střel však z toho vyprodukovalo málo a gólů ještě méně.
„Já nemůžu hodnotit, jestli jsou v kádru Slovácka vhodné typy, které by dokázaly takový herní styl promítnout do výsledků,“ uvažuje někdejší trenér Slovácka Dušan Radolský, jenž byl hostem sobotního utkání se Spartou. „Před pěti lety to byla obrovská móda. V Rusku na mistrovství světa jsem ale poznal, že dnes není důležitý ten, který dokáže udržet míč, ale ten, který vyhrává v jedné nebo druhé šestnáctce. Dnes se tak hraje ve většině profesionálních soutěží ‚pragmatický fotbal‘ směřovaný jen a jen k výsledku. Tedy fotbal v šestnáctkách.“
Přesně podle toho se slovácká hra změnila, na hráčích je navíc patrné, že jim to vyhovuje.
„Nemáme padesát nahrávek vzadu, ale hrajeme normálně přímočaře. Nerozehráváme gólmanem furt tisíckrát dokola, kopneme to rovnou dopředu a jdeme nahoru,“ srovnává útočník Tomáš Zajíc. „Taky nemusím napadat sám, napadáme ve dvou, takže mám víc sil do útoku.“
Odvážný koučink
Když Slovácko prohrávalo a Sparta přišla o vyloučeného Kangu, kouč Svědík poslal do hry druhého útočníka Kuchtu a na hrot k nim ještě vysunul stopera Krejčího. Takové manévry dřív nebyly zvykem.
„Chtěli jsme reagovat na nepříznivé skóre zvýšeným tlakem, zjednodušit hru,“ vysvětluje kouč, který se poučil ze zápasu Slovácka před jeho nástupem proti Teplicím. „Tam byla taky červená karta pro soupeře a pořád se hrálo strašně složitě, na moc přihrávek. My jsme to chtěli zjednodušit, neustále centrovat do šestnáctky, tam se zápasy rozhodují, tam musíme mít důraz, tlak.“
Výměna postů
Svědík sice sestavu výrazně nepřekopal, vyšlo mu ale prohození rolí dvou středních záložníků. Dominik Janošek je nyní mnohem více vysunutý než Marek Havlík, který po této změně paradoxně figuroval u všech pěti slováckých branek. Dvě vstřelil, u zbylých měl jednu z klíčových přihrávek. Není divu, že jej spoluhráči po Spartě v kabině přivítali pohotově vyrobeným „slováckým zlatým míčem“.
„Nebyl jsem moc zvyklý hrát tak nízko, ale docela nám to sedlo a doufám, že to bude pokračovat,“ pochvaluje si Havlík.
„Nebyl nikdo, kdo by vzal míč a chtěl vystřelit. Janošek to má, zároveň není tak zodpovědný v bránění. Od Havlíka ale zároveň chci, aby nás doplňoval i do útočné fáze,“ naznačil své uvažování Svědík.
Změna lavičky
Po pěti domácích porážkách v řadě Slovácko nasadilo i neobvyklou zbraň: proti Spartě si domácí tým prohodil s hosty střídačky.
„Nechal jsem to na hráčích, moc se do toho nepletu, protože mně je jedno, kde stojím, stejně lítám sem a tam,“ usmál se Svědík. „Chtěli jsme něco změnit. Říkali jsme si, že s tou lavičkou se dlouho prohrávalo. A teď jsme měli blíž domácí fanoušky.“
