Hradec tím ve chvíli, kdy už to málokdo čekal, dostal šanci ještě alespoň chvíli snít sen, že se z kritické situace dostane a na poslední chvíli se zachrání.
Na rozdíl od v lize premiérového střelce Trubače, jenž v sedmnácti letech předvedl mazácké zakončení a nabídnutou šanci využil, to ale hradecký tým bude mít těžší. Jeho ztráta na záchranu je stále velká.
„Reálné je to stále, ale teď už musíme všechno vyhrát a stejně to nezáleží jen na nás,“ potvrdil Trubač, že výhra sice Hradci nechala zlomek naděje, ale proměnit ho v realitu že bude těžký úkol.
O výhře jste rozhodl po situaci, která se často nevidí. Zdálo se, že ani vy jste moc nevěřil, že se mezi dvěma ostravskými hráči prosadíte.
Já jsem ten výkop od Tomáše Koubka vlastně přeběhl, ale pak se Vojta Štěpán nedomluvil brankářem Pavlenkou, odrazilo se mi to do stehna a pak už jsem měl míč u sebe.
Asi jste to moc nečekal?
Tak to už opravdu moc ne, protože oni měli k míči blíž a mohli ho kontrolovat.
Najednou jste byl s míčem sám před brankou, do které se rychle Pavlenka vracel. Co jste s ním chtěl udělat?
Čekal jsem, co udělá a kam se mi pohne, jestli třeba spadne. Naznačil střelu, on šel dolů a já jsem to dal k tyči. Super branka.
Navíc vítězná, jak na ni budete vzpomínat?
Zážitek, paráda. Dát ho na domácím hřišti, to je nejvíc, co si člověk může přát. Jen škoda, že jsme na tom bodově tak, jak jsme.
Po zápase na Dukle jste moc spokojení nebyli, v čem to bylo proti Baníku lepší?
Na Dukle se nám vůbec nedařilo a řekli jsme si, že takhle že hrát příště už nebudeme. Te’d nám to sedlo, bylo to podle mě od nás super zahrané. Semkli jako tým, dali jsme ve druhé půli gól a v klidu jsme to dohráli. Dobrá zkušenost, která snad pomůže.
