Bylo 26. prosince 2004. Brzy ráno se kdesi v Indickém oceánu pohnula země. Zemětřesení však nebylo to nejhorší. Zvedlo obrovskou vlnu, která zasáhla s větším či menším zpožděním po otřesech pobřeží Thajska, Indie, Šrí Lanky a Indonésie.
Právě tam si před deseti lety hráli Arif Pratámá Rangkútí a Raudhátúl Džanna. Spolu se svou rodinou bydleli ve vesničce přímo v nejvíc postiženém příbřežním regionu. Když přišla vlna, sourozenci si zrovna hráli nedaleko domu. Obě děti se jako zázrakem zachránily. Dokázaly se chytnout plovoucích trosek. Voda je však oddělila nejen od rodičů. Rozdělily se totiž i jejich osudy.
Rodiče se po několika měsících smířili s tím, že Arif a Džanna se stali obětmi jedné z největších přírodních katastrof moderních dějin. V červnu letošního roku však smutný příběh vyvrcholil vskutku pohádkově. Strýc Džanny si při procházce na tržišti všiml dívky, která se nápadně podobala jeho ztracené neteři. Za dívkou se posléze vypravili rodiče. Stačil jediný pohled a bylo jim jasné, že dívka je jejich dcera.
Dojemný příběh okouzlil média a přinesl další nečekaný zvrat. Rodičům, kteří se začali opakovaně objevovat v televizi, se ozvala jiná rodina. Tvrdila, že vychovává chlapce, který by mohl být jejich ztraceným Arifem. A skutečné tomu tak bylo. Dnes sedmnáctiletý chlapec se vrátil do svého skutečného domova.
První kroky ve škole a testy DNA
Matka prý ani na chvíli neuvažovala o tom, že by kvůli potvrzení rodičovství podstoupila testy DNA. „Ne, tohle dělat nebudu (testy DNA), protože v hloubi srdce vím, že je to moje dcera. Pamatuje si svoje dětství, pamatuje si všechno. Pamatuje si ji dokonce i Arif. Mateřské instinkty jsou silnější než nějaké testy,“ myslí si šťastná matka.
Arif se nyní musí potýkat s tím, že až do svých 17 let nikdy nechodil do školy. I přesto však dělá velké pokroky. Nyní chodí do třetí třídy a učitelský sbor na jeho adresu nešetří chválou. „Chodí sem zatím jen tři týdny. S pomocí svých spolužáků už dokáže napsat své jméno a učí se nová slova. Už zvládne i čtení krátkých pasáží, ne jen jednotlivých slov,“ uvedla jedna z Arifových učitelek.
Zemětřesení v Indickém oceánu a následné tsunami byly co do následků obrovskou katastrofou. První zprávy hovořily o tisících mrtvých. Jejich počty se však měnily každou minutou. Z tisíců se staly desetitisíce, z deseti tisíců statisíce. V jednu chvíli hlásily země děsivé číslo: 225 tisíc mrtvých. Úřady posléze upravily podle agentury Reuters bilanci na konečných 185 434 mrtvých.
Katastrofa postihla i desetitisíce západních turistů, kteří na jihovýchodě Asie trávili vánoční prázdniny. Mrtvých zahraničních turistů bylo 918. Největší ztráty hlásilo Německo a Švédsko. Smrt ve vlnách našlo i osm Čechů (vše o tragédii zde).
Tsunami rozdělilo rodinu, shledala se až po 10 letech:
