Zrekonstruované stíhačky Grumman, odpředu Wildcat, Hellcat a Bearcat
Historie amerického leteckého výrobce Grumman se začala psát v roce 1929. Jeho výrobní program se týkal z velké části námořních letounů a z nich především strojů palubních, ale byly tam i hydroplány. Dnes se podíváme na všechny palubní stíhačky firmy Grumman, které dostaly bojová jména podle koček, a to Wildcat, Hellcat, Tigercat, Bearcat, Panther, Cougar, Jaguar, Tiger a Tomcat.
V roce 1994 se Grumman stal součástí koncernu Northrop Grumman.
| Typ | První vzlet | Vyrobeno kusů |
|---|---|---|
| F4F Wildcat | 1937 | 7 885 |
| F6F Hellcat | 1942 | 12 275 |
| F7F Tigercat | 1943 | 364 |
| F8F Bearcat | 1944 | 1 265 |
| F9F Panther | 1947 | 1 382 |
| F9F Cougar | 1951 | 1 988 |
| XF10F Jaguar | 1952 | 1 prototyp |
| F11F Tiger | 1954 | 200 |
| F11F-1F Super Tiger | 1956 | 1 prototyp |
| F-14 Tomcat | 1970 | 712 |
Wildcat jako muzejní exponát, zřetelně vidíme i bombardér North American B-25 Mitchell.
F4F Wildcat
Stíhací letouny F4F Wildcat nesly hlavní tíhu bojů s japonskými letouny v prvních dvou letech války v Tichomoří. Japonská palubní stíhačka Zero, která měla nižší hmotnost, byla sice obratnější a se slabším motorem dosahovala vyšších letových výkonů, ale konstrukčně solidnější Wildcat v boji více vydržel. Japoncům navíc postupně docházeli vycvičení piloti, na druhé straně Američané s přípravou nových kádrů problémy neměli. Udává se, že na tichomořském válčišti byl poměr dosažených sestřelů stíhačkami Wildcat ku vlastním ztrátám 5,9:1 za rok 1942 a 6,9:1 za celou válku.
Prototyp Grumman XF4F-3 Wildcat z roku 1939
Stíhačky Grumman F4F-3/3A Wildcat z letadlové lodě USS Yorktown, rok 1941
Stíhačky Wildcat na Hendersonově letišti na Guadalcanalu
F4F Wildcat – základní data
Následující data platí pro F4F-4
|
Grumman vyráběl Wildcaty do roku 1943. Aby se mohl plně věnovat nového typu F6F Hellcat, převzala výrobu Wildcatů plně firma General Motors, která s ní začala už v roce 1942. Wildcaty z firmy General Motors se značily jako verze FM-1 (mírně upravená verze F4F-4) a FM-2 (vycházející z prototypu XF4F-8). Výroba u GM běžela až do léta 1945, protože těchto relativně malých a lehkých strojů bylo potřeba pro tzv. doprovodné letadlové lodě nevelkých rozměrů.
Britové dali svým Wildcatům nejprve jméno Martlet, později přešly na americké Wildcat.
Grumman F4F-3S Wildcatfish
Jako zajímavost můžeme uvést přestavbu jednoho Wildcatu na plovákovou stíhačku F4F-3S Wildcatfish. Američané se inspirovali u Japonců s jejich plovákovým A6M2-N Rufe. Zatímco Japonci jako jediní dovedli za druhé světové války stíhací hydroplány až k operačnímu nasazení, tak Američané zůstali jen u jednoho prototypu, protože zdravě usoudili, že nic takového vůbec nepotřebují. Více o druhoválečných stíhacích hydroplánech najdete v článku: Stíhací hydroplány nasadili do bojů druhé světové války pouze Japonci.
