V roce 1960 byla vypsána specifikace na lehký pozorovací vrtulník pro americkou armádu (US Army), program nesl název LOH (Light Observation Helicopter). Do finální etapy soutěže se dostaly firmy Bell, Fairchild Hiller a Hughes. Jejich soutěžní prototypy dostaly následující typová označení, uvedená ve stejném pořadí: YOH-4A, YOH-5A a YOH-6A (Y jako Prototype, O jako Observation a H jako Helicopter). Do vzduchu se dostaly od prosince 1962 do února 1963 (a opět to vychází hezky chronologicky v již uvedeném pořadí).
Zde pomineme takové detaily, že původně se chvíli prototypy značily „YHO-“ a podobné drobnosti. Rovnou si řekneme, že vítězem programu LOH se stal Hughes se svým YOH-6A a v roce 1965 dostal objednávku na sériové stroje, které logicky nesly v první verzi typové označení OH-6A. Celkem si americká armáda objednala 1 438 těchto vrtulníků, poslední byly dodány až v roce 1970.
Pozornost si zde ovšem zaslouží i Bell YOH-4A, jemuž se snad i právem říkalo „Ošklivé káčátko“. Danou soutěž sice tento vrtulník nevyhrál, ale výrobce ho překonstruoval na vskutku povedený civilní typ Bell 206A JetRanger, který se potom zase dostal do armády jako OH-58 Kiowa na základě v pořadí druhého objednávkového programu LOH z roku 1967, když zvítězil nad zavedeným OH-6A, protože Hughes svou nabídku poněkud překombinoval (zkrátka chtěl víc, ale neměl nic, pokud tedy hovoříme o jedné konkrétní zakázce). OH-58 už představoval stroj o poznání těžší než OH-6A, byť stále se jedná o kategorii lehkého vrtulníku.
Hughes OH-6A Cayuse
Vraťme se k Hughesovu OH-6A. Dostal bojové jméno Cayuse podle indiánského kmene ze severozápadu Spojených států. Asi je nošením dříví do lesa připomínat zde skutečnost, že americké vojenské vrtulníky dostávaly přibližně od zahájení studené války zpravidla jména podle indiánských kmenů (Apache, Kiowa, Sioux atd.), případně podle indiánských náčelníků a bojovníků (Black Hawk). Ale ne vždy, kdy opět první „neindiánskou“ helikoptérou po delší době se stala Cobra.
Vojáci si však vrtulník OH-6A překřtili přezdívkou „Loach“, což vycházelo ze zkratky programu LOH. A další, i když ve služební praxi méně používanou přezdívkou bylo právě Létající vejce (Flying Egg).
S trupem OH-6A charakteristických tvarů se pojily i konstrukční aspekty dávající osádce větší naději pro přežití při neplánovaném nárazu na zem. A to bylo dobře, protože takové události se stroji při jeho působení ve Vietnamu vůbec nevyhýbaly, ba právě naopak. Dáno to bylo způsobem jeho nasazení, kdy létal ve výšce korun stromů. Jednalo se především o společné akce pozorovacích OH-6A a bitevních AH-1 Cobra (původně i víceúčelových UH-1 Iroquois ověšených výzbrojí), kdy Cayuse plnil roli „vizuálního lovce“ a tak trochu i návnady. Když Cayuse objevil bojovníky Vietcongu, počastoval je například kouřovými granáty, přičemž i ti vietkongové spustili oheň. Na to čekala výše letící kobra, při těchto misích zvaná zabiják, protože nesla relativně mohutnou výzbroj, kterou potom zasypala objevené nepřátele.
Při zřícení OH-6A z rozumné výšky a do pro pád přívětivějšího terénu, ať k tomu zřícení došlo kvůli sestřelu nebo havárii, členové osádky z něho kolikrát vystoupili víceméně v kondici umožňující další činnost. Problém potom ovšem byl, že se to kolem nich často hemžilo nepřáteli, takže potřebovali pomoc dalších vrtulníků, nebo ještě lépe vlastních pěšáků (často pěšáků jihovietnamské armády, pro jejíž podporu se tyto operace konaly), byli-li poblíž přítomni.
Co si budeme povídat, ztráty OH-6A ve Vietnamu byly nemalé. Gary Roush z Vietnam Helicopter Pilots Association je vyčíslil 964 ztracených strojů z celkem 1 422 tam nasazených, samozřejmě to nejsou zdaleka všechno přímo ztráty bojové, zapříčiněné činností nepřítele, ale také havárie apod. Po vrtulnících řady UH-1 Iroquois, držících si smutný primát, jsou OH-6A na druhém místě v sumě ztrát ze všech typů americké letecké techniky z vietnamské války. Ztráty létajícího personálu z OH-6A jsou 233 padlých pilotů a 251 dalších členů osádky. Číselné ztráty jednotlivých členů osádky tak činily 24,2 % a 26 % ztrát vrtulníků OH-6A, když to porovnáme s již také zmíněným typem OH-58 Kiowa, tak tam číselné ztráty pilotů a dalších členů osádky činily 39,6 % a 45,8 % ztrát vrtulníků.
Právě „vajíčkové“ těleso, byť samo o sobě pokryté tenkými plechy a plexisklem, mělo i šikovně řešené přepážky zvyšující jeho tuhost Trupový nosník byl od hlavní části lehce oddělitelný, při nárazu vrtulníku na zem sám bez zbytečného zaváhání odpadl, aniž by přenášel devastující síly na hlavní část trupu. Na druhou stranu asi někdy odpadl, i když to nebylo zrovna potřeba, alespoň se to tedy říká.
Hughes OH-6A Cayuse
K výše uvedené sumě ztracených OH-6A od Garyho Roushe musíme podotknout, že jiné zdroje vyčíslují ztráty nižší. Věc se má tak, že některé méně poškozené sestřelené a/nebo havarované vrtulníky vyzdvihly a dopravily zpět vrtulníky s jeřábovými navijáky. Následně byly opraveny a opět zařazeny do služby. Je tedy možné, že Roush započítával dané konkrétní exempláře vícekrát, pokud byly tyto vícekrát sestřeleny. Legenda dokonce hovoří a jednom OH-6A, který byl takto sestřelen sedmkrát - a co je ještě méně uvěřitelné, neměl při tom zahynout ani jeden člen jeho osádky, resp. jeho osádek.
Lehký průzkumný/pozorovací vrtulník OH-6A Cayuse, pro dvoučlennou osádku tvořenou pilotem a pozorovatelem, má prázdnou hmotnost 524 kilogramů a maximální vzletovou hmotnost 1 225 kilogramů. Pohání ho turbohřídelový motor Allison T63-A-5A se sníženým výkonem, vzletový je 188 kW, maximální trvalý 160 kW. Cestovní rychlost činí 215 km/h, maximální rychlost 240 km/h, statický dostup 2 200 metrů, dynamický dostup 4 800 metrů a standardní dolet 665 kilometrů. Za sedadly základní dvoučlenné osádky jsou další dvě sedadla pro „cestující“. Vrtulník mohl být ozbrojen, a to 7,62mm kulometem/kulomety a/nebo 40mm granátometem.
Hughes 500C a jaderná elektrárna Three Mile Island, 11. duben 1979 (dva týdny po známé havárii TMI)
Již od sezóny 1965/66, kdy byla zahájena sériová výroby, dobýval vrtulník OH-6A ve své kategorii FAI (Mezinárodní letecká federace / Fédération Aéronautique Internationale) jeden letecký rekord za druhým. Bylo jich přes dvacet, některé platí dodnes.
A začaly se rodit další verze tohoto vrtulníku, později mnohem pokročilejší, i pro plnění jiných úkolů, a také verze pro civilní sféru, které známe pod typovou řadou Hughes 500.
V Japonsku běžela licenční výroba u firmy Kawasaki. Stejné štěstí potkalo také italskou firmu Breda Nardi (od roku 1989 Agusta). Ve Spojených státech se také měnilo jméno výrobce, v roce 1984 byl Hughes pohlcen koncernem McDonnell Douglas. V roce 1997 došlo ke sloučení s Boeingem.
Vrtulníky přímo odvozené vojenské řady MH-6 , dnes tedy Boeing MH-6, dostaly jméno Little Bird (podle jednoho indiánského náčelníka z kmene Arapahů). V silně vyzbrojených útočných verzích AH-6, kdy některé mohou nést i čtveřici protitankových řízených střel Hellfire nebo čtveřici protiletadlových střel s infračerveným naváděním Stinger, jsou někdy častovány přiléhavou přezdívkou Killer Egg. Portfolio výzbroje, ze kterého lze vybírat podle charakteru mise, je však širší. Stroje MH-6 a AH-6 existují v několika verzích, používá je pravděpodobně pouze 160. letecký pluk zvláštních operací (výsadkový) / 160th Special Operations Aviation Regiment (Airborne).
Hughes 500D, letiště Kahului na havajském ostrově Maui
Hughes OH-6A Cayuse v dánských barvách
Japonský licenční typ Kawasaki OH-6D
Italský licenční vrtulník Breda Nardi NH-500E
MD 500E ve službách zákona
MD 520N je netradiční verze vrtulníku řady MD 500, která má místo vyrovnávacího rotoru systém NOTAR (NO TAil Rotor). Vrtulník na fotografii provozuje belgická policie.
MH-6 Little Bird v představeném provedení pro speciální operace nese na bocích lavičky pro celkem čtyřčlenný výsadek (dva vojáci na každém boku). Tyto vrtulníky dostal 160. letecký pluk zvláštních operací (výsadkový) / 160th SOAR (A).
Takto vypadá výsadkový MH-6 Little Bird, když letí osiřelý s prázdnými lavičkami bez výsadku. Zde si řekněme, že některé vrtulníky řady MH-6 pochází z čerstvější výroby, ale některé vznikly i důkladnou konverzí původních OH-6A.
AH-6 Little Bird, přezdívaný Killer Egg. Tyto vrtulníky dostal 160. letecký pluk zvláštních operací (výsadkový) / 160th SOAR (A). Na fotografii vidíme vykládání vrtulníku z letounu MC-130H Combat Talon II (zkrátka z ultramoderního Herculesu), na bocích nese výzbroj v podobě dvou rotačních šestihlavňových kulometů M134 Minigun ráže 7,62 mm a dvou sedmihlavňových raketnic pro neřízené 70mm rakety Hydra.
AH-6 Little Bird, přezdívaný Killer Egg, z vrtulníkové flotily 160th SOAR (A). Stroj je vyzbrojený sedmihlavňovou raketnicí pro 70mm střely Hydra a šestihlavňovým rotačním kulometem M134 Minigun ráže 7,62 mm na pravém boku, na levém boku vidíme tříhlavňový rotační kulometem GAU-19 ráže 12,7 mm.
