RECENZE: Trek to Yomi je samurajská jednohubka

  • 3
Samurajská akce Trek to Yomi sází zejména na výraznou stylizaci a práci s kamerou, které mají navodit atmosféru starých samurajských filmů. Ačkoliv hra je místy fantastická, hluché pasáže se jí bohužel nevyhnuly.
75

Trek to Yomi

Platforma: PC, XboxOne, PlayStation 4, Xbox Series X/S, PlayStation 5
Výrobce: Flying Wild Hog

  • Filmová kamera a stylizace
  • Zábavné souboje
  • Příznivá cena / v Game Passu
  • Příběh se nerozvíjí
  • Hluchá místa

Herní karta

Trek to Yomi vypráví příběh mladého šermíře Hirokiho, který svému umírajícímu mistrovi slíbí, že ochrání město a své blízké. Tvůrci hru prezentovali jako relativně krátký zhruba pětihodinový zážitek, který si máme vychutnat jako film či krátký seriál. Sami se přímo odkazují na staré samurajské filmy od Akiry Kurosawy.

Celá hra je černobílá s filmovým zrnem, dabing stylově pouze japonský a tvůrci skvěle pracují s filmovou kamerou. Ostatně kochat se některými záběry budete celé toto nedlouhé dobrodružství. Z těchto proklamací jsem získal – bohužel nesprávný – dojem, že hra nějak více sází na příběh a bude s ním pracovat. Umocňovala to i oznámená přítomnost více konců.

Trek to Yomi

Realita je k mému zklamání jiná. Hlavní zápletka, která se točí kolem brutálního útoku banditů na město, je velmi jednoduchá. To by samo o sobě nevadilo, pokud by ji hra dále rozvíjela. To se ovšem neděje. Kapitol je sedm, každá má svůj krátký úvod, konec a mezitím sotva pár vět, z nichž část se ani netýká příběhu, ale spíš samurajů obecně – fandové v nich poznají citace ze samurajského kodexu bušidó. V druhé polovině nás hra nechá oscilovat mezi láskou, povinností a pomstou, od čehož se zřejmě odvíjí i různé konce.

Návštěva Yomi, což je podle šintoistické mytologie země mrtvých, sice nemá být ekvivalentem křesťanského pekla, v podání hry ho ovšem trochu připomíná. Není nezajímavá, natahovaná ovšem trochu ano.

Základní herní mechanismy jsou navrženy zábavně. V nebojových částech se s Hirokim pohybujeme volně ve 3D. V těchto pasážích si můžete velmi zřídkakdy s někým promluvit a objevujete skrytá místa se sběratelskými předměty, které vás poučí o období Edo. Nebo předměty, které vám pomůžou v boji. Zní to jednoduše, ale je to zábava. Během toho se relativně často kocháte zajímavě nasnímanými místy.

Hádanek je poskrovnu a jsou na úrovni Méďi Pusíka. Párkrát zadáte správné symboly, které nejsou ani moc poschovávané. Nebo třeba přeseknete kotvící laso u loďky, zmáčknete tlačítko, které spustí vodopád, nastoupíte na loďku a necháte se vynést na vyvýšené místo.

Akce je výborná

V okamžiku, kdy Hiroki vytáhne katanu, se ze hry stává 2D akce. Máte silný útok, slabý útok a blok, přičemž správné načasování bloku nepřítele na chvilku omráčí. Postupně nalézáte nová komba, potkáváte ovšem i silnější nepřátele a zvyšuje se jejich počet. Naučíte se ovšem i cool útok, během něhož si prohodíte místo se svým soupeřem, takže situaci můžeme mít neustále pod kontrolou.

Trek to Yomi

Postupně vypozorujete, jaká taktika na koho platí, takže výsledek připomíná bojový tanec. Vypadá to skvěle a když takto bez škrábnutí zlikvidujete několik protivníků v řadě, je to hodně dobrý pocit. K ruce máte ještě šurikeny, luk s šípy a palnou zbraň, munice je ovšem omezená. Hlídat si ještě musíte staminu – když vám klesne na nulu, jste na chvíli bezbranní.

Cesta kupředu je lineární, byť občas můžete někam vylézt a skupinku nepřátel zlikvidovat například shozením nákladu na jejich hlavy. Prakticky na každém kroku jsou oltáře, které fungují jako záchytné body a doplňují zdraví. A tím myslím skutečně na každém kroku, takže pokud vám nějaká skupinka zajímavě nakombinovaných nepřátel bude dělat problémy, můžete si dát repete okamžitě, žádné dlouhé běhání.

Přiznám se, že na začátku mě hra opravdu okouzlila a uvažoval jsem o hodnocení 85 procent. Prví dvě kapitoly jsou výborné. Jenže postupně jsem zjistil, že tvůrci vyložili prakticky všechny své karty už na začátku a příběhovka to opravdu není. Jistě, máme tu další typy nepřátel. Změna prostředí není kvůli použití černobílého filtru zase tak výrazná. Takže nakonec zbývá jen boj a zajímavé scenerie. I kvůli tomu mi některé pasáže přišly už trochu hluché a utahané. Přitom autoři čas od času přicházejí s dobrým rozptýlením, jako jsou krytí se před salvou šípů či útěk po bortícím se mostu.

Trek to Yomi

Filmová kamera je po většinu času skvělá. Jednou se mi stalo, že jsem se zasekl a musel nahrávat záchytný bod a jednou umřel, protože mi výhled kryl nějaký keř v přední vrstvě. Párkrát jsem měl chuť poslat autory do Yomi, protože byli v návrhu trochu zlomyslní. Ale jinak paráda. Až do konce jsem si užíval různé kontrasty, jako je silueta hlavního hrdiny a na pozadí hořící město.

Po dohrání se otevře ještě čtvrtá obtížnost, v níž jedna rána znamená smrt. Ačkoliv hrát hru znovu mě neláká, myslel jsem si, že zůstanou viditelné již nalezené sběratelské předměty, a při případném opětovném průchodu tak můžu doplňovat kolekci. Nový průchod ovšem bohužel znamená i opětovné hledání všeho znovu.

Boj je super. Je proto škoda, že tvůrci nedokázali pouť zaplnit více aktivitami nebo příběhem. Trek to Yomi přesto za zahraní stojí, neprodává se za plnou cenu a hned v den vydání je i v Game Passu. Fandové samurajských akcí si mohou pět bodů k hodnocení přičíst.


Hodnocení hry

Redakce

75 %

Čtenáři

63 %

Vaše hodnocení

Doposud hodnotilo 17 čtenářů