Jestli je vám to příjmení povědomé, není divu. Jistá královna popu, známá jako Madonna, se celým svým jménem jmenuje Madonna Louise Veronica Ciccone.
Narodila se sice v michiganském Bay City, ale její rodiče pocházejí z italského regionu Abruzzo. Stejně jako náš Giulio, který je tak dost možná vzdáleným příbuzným popové star.
„Nejsem si jistý. Mé příjmení v našem kraji není zase tak rozšířené, takže to určitě možné je. Rád bych ji někdy potkal,“ usmívá se teď potutelně na všechny strany.
Jak by ne, vždyť právě prožívá svůj sen. Na Tour původně vůbec neměl startovat. Prioritou pro něj letos bylo italské Giro, kde vyhrál etapu a stal se králem hor. Jenže ani třítýdenní italské martyrium z něj nevysálo všechny síly. Cítil se dobře a poznali to i šéfové týmu.
„Pojedeš s námi i na Tour. Budeš se tam učit, budeš k ruce Richiemu Portemu a zkusíš třeba i vyhrát etapu,“ uslyšel od nich. Zařídil se po svém. Etapu zatím nevyhrál, ve čtvrtek dojel na šíleně prudkou Planinu krásných dívek po úniku až jako druhý a v cíli byl celý rozesmutnělý. „Vždyť tuhle etapu jsem měl vyhrát já!“ litoval.
To ještě netušil, že díky bonifikacím, které v průběhu dne posbíral, se stal novým majitelem maillot jaune. Že sice nevyhrál etapu, ale dostal se do vedení celé Tour!
Ve čtvrtek si došel na pódium nejen pro žlutý, ale také pro bílý dres nejlepšího jezdce do 25 let. Navrch ztrácí pouze 13 bodů na ten puntíkatý. Prožívá nejlepší chvíle svého života, za které od Treku okamžitě dostal novou smlouvu až do roku 2021. „Je to má první Tour. A teď se pro mě všechno mění. Jsem ve žluté a pokusím se ji pár dní hájit. Ale stále platí, že jsem tu pro Richieho.“
Co je vlastně Ciccone zač?
7. etapa TourZpravodajství  |
Upřímný, upovídaný, soustředěný kluk. Tak se sám charakterizuje. Miluje arrosticini - špízy z malých kostiček jehněčího. Po závodech s sebou vozí náhrdelník od maminky a umí rychle balit.
Což se mu hodí už od osmi let, kdy je kolo součástí jeho života.
Byl to jeho táta, kdo ho neustále bral na různé sportovní akce. Giulio zkoušel fotbal, ale ten ho nebavil. Až cyklistika se mu zalíbila a stala se středobodem jeho světa.
V květnu i v červenci usedal na dlouhé hodiny k televizi, aby sledoval zápolení Vincenza Nibaliho na Giru a Alberta Contadora na Tour.
„Právě Alberto byl můj hrdina. Miloval jsem to, jak útočil, jak agresivně závodil. To byla fantazie,“ vzpomínal. Chtěl závodit stejně a díky svým dispozicím pochopil, že taky může. Jeho tělesné proporce z něj dělají podobného vrchaře typu Contadora.
„Vím, že to v kopcích obyčejně nejvíc bolí, ale taky vím, že když v nich budu poctivě trénovat, dosáhnu dobrých výsledků. Proto v nich zapomínám na všechnu bolest, kterou mi působí,“ říká.
Cyklistickým fanouškům se uvedl před třemi lety na Giru. Šlo pro něj v jednadvaceti o vůbec první Grand Tour kariéry a on hned v dresu druhodivizního Bardiani vyhrál kopcovitou etapu do Sestola.
Zbytek sezony se však trápil. Srdce mu nepracovalo tak, jak mělo. Až dvě operace v milánské nemocnici odstranily Cicconeho problémy s tachykardií. Po loňské sezoně se konečně přesunul do první divize do Treku a úplně rozkvetl.
„Zažívám naprosto šílený první rok v nové stáji. Kdyby mi někdo na začátku sezony řekl, že vyhraju na Giru etapu, soutěž o krále hor a teď povedu celou Tour, myslel bych si, že je blázen,“ směje se.
Přesto se právě tohle stalo.
Ciccone je od Franceska Mosera (1975) nejmladším Italem ve žlutém trikotu. Ale že by se tím měnily jeho plány pro tuto Tour?
„Ne, pořád platí, že jsme tady všichni pro Richieho. Je v dobré kondici, tak pro něj uděláme všechno,“ opakuje.
Ví, že v této sezoně už má bezezbytku splněno.
