Předtím, než soud vynesl verdikt, v soudní síni vůbec poprvé veřejně promluvily některé z osvobozených dětí. Některé z nich přitom rodiče hájily a odpustily jim.
„Svoje rodiče miluji. Ačkoli nás možná nevychovávali tím nejlepším možným způsobem, jsem ráda, že to dělali, protože to ze mě udělalo člověka, jakým dnes jsem,“ uvedla ve svém prohlášení Jessica Turpinová. U soudu ho přečetl její bratr.
„Nedokážu slovy popsat, co jsme zažívali, když jsme vyrůstali... Někdy pořád ještě mám noční můry kvůli tomu, co zažívali moji sourozenci, kteří byli biti a poutáni řetězy,“ uvedlo další z dětí.
Manželé během výpovědí dětí plakali. Za Davida Turpina musela přečíst prohlášení jeho advokátka. „Děkuji Bohu za své děti. Lituji, pokud jsem udělal něco, čím jsem jim ublížil,“ stojí v prohlášení. Otec doufá, že si děti zůstanou blízké.
„Je mi líto, že jsem svým dětem ublížila,“ řekla matka dětí Louise Turpinová. „Miluji je víc, než si vůbec dokážou představit,“ dodává.
Turpinovi byli obvinění z mučení, týrání dětí a omezování osobní svobody. Oba manželé také dostali zákaz se s dětmi stýkat. Nejdříve svou vinu popírali, až letos v únoru se přiznali.
Podle prokurátora kalifornského okresu Riverside Mika Hestrina bylo přiznání velmi důležité, protože ušetřilo děti toho, aby musely u soudu svědčit a vzpomínat na prožitá traumata.
Both have now been sentenced by the judge to 25 years to life, as previously agreed to with our office in the plea agreements.
Případ loni v lednu šokoval nejen americkou veřejnost. Policie uváděla, že takto těžké týrání dětí ještě neviděla. V kalifornském Perrisu objevila třináct dětí v silně znečištěném domě, jeden ze synů byl připoutaný k posteli. Další děti se z řetězů dostaly jen o chvíli dříve. Nejmladšímu dítěti byly dva roky, nejstarší dceři bylo 29 let, vážila však pouze 37 kilogramů. Když je policisté objevili, domnívali se kvůli jejich drobné tělesné stavbě, že jsou všichni nezletilí. Brzy se ale ukázalo, že šesti z vězněných už bylo 18 let, vypadali ovšem mnohem mladší.
Turpinovi se do Perrisu přistěhovali v roce 2010 z Texasu, jejich sousedé však podle svých slov celou dobu neměli tušení, co se v domě děje. Někteří ani údajně nevěděli, že Turpinovi mají děti nebo kdo v domě bydlí. Hrůznou realitu se dozvěděli až z médií poté, co se jedné ze starších dcer podařilo z domu utéct a ze skoro nefunkčního telefonu zavolat na policii.
Když se jí příjemce hovoru zeptal na její adresu, nebyla schopná odpovědět, „protože nikdy nebyla venku“. Netušila, ve které je ulici, jaký je měsíc v roce, ani třeba co to jsou léky. „Takže žiju v rodině s patnácti lidmi a mí rodiče jsou tyrani. Týrají nás a dvě mé malé sestry jsou právě teď připoutané k posteli. Je nás třináct dětí a pak matka a otec,“ řekla tehdy pracovníkům na lince 911 sedmnáctiletá dívka.
Policie zachránila v Kalifornii 13 vězněných dětí, rodiče je poutali do řetězů |
Na otázku, zda někdo z jejích sourozenců potřebuje lékaře, podle serveru News.com odpověděla „nejsem si jistá, někdy žijeme ve špíně“. „Občas se vzbudím a nemůžu dýchat, jak špinavý ten dům je,“ popsala. Právě dívčina odvaha ji i její sourozence zachránila.
Ven z domu nesměly, přes den spaly a v noci musely plnit pokyny rodičů. V životě nebyly u zubaře a jejich praktický lékař je neviděl přes pět let. Přístup k nim neměla ani širší rodina. Jediným potomkem, který týrání zřejmě unikl, bylo dvouleté batole. Policie tehdy do domu okamžitě přijela, děti odvezla do nemocnice a rodiče s sebou na služebnu.
Postupně pak začaly vyplouvat další detaily z „domu hrůzy“. Děti nechodily do školy, jedly jednou denně, rodiče jim nedovolovali používání toalety a osprchovat se mohly jen jednou nebo dvakrát ročně.
Vězněné děti v Kalifornii se mohly umýt dvakrát ročně. Tety jsou v šoku |
Rok po záchraně se však dětem podle slov jejich právníka Jacka Osborna žije dobře.
Sedm nejstarších sourozenců spolu bydlí v jednom domě. „Nejsou zahořklé. Každý den berou tak, jak je, jako dárek. Chtějí, aby lidé věděli, že jsou přeživší. Ty starší jsou extrémně ochranářské vůči těm mladším. Když jsou spolu, hodně se starají a uklidňují je. Jsou vděčné, že mají jeden druhého,“ uvedl Osborn.
Dodal, že se zajímají o osud svých rodičů a že jim nejspíš občas chybějí.
„Nacházely se v situaci, kterou považovaly za normální. A teď jsou v novém normálu. Úplně poprvé mohou činit vlastní rozhodnutí. Co budou jíst, kam půjdou, co budou studovat. Pořád se ještě stávají nezávislými. A řeknou vám, že je to tak trochu celoživotní záležitost,“ přiblížil právník pro News.com.
První informace o případu se objevily v lednu 2018:
