Na stěnách muzea nyní vyniká originální výmalba. Jiná než dřív je i barva oken, vitráže se lesknou novotou. „Nyní jsou vitrážová okna stejná, jako když je sem pan Kotěra nechal osadit,“ upozorňuje stavbyvedoucí Jakub Žemlička.
Revitalizace muzea začala loni v květnu, stavební práce se po upřesnění záměrů památkářů rozběhly o prázdninách a nyní zbývá dodělat to poslední - usadit na střechu konstrukci a zábradlí, které umožní výhled z terasy.
Dílo architekta Jana Kotěry z let 1909 až 1912, jeden ze symbolů a dominant Hradce, se změnilo zvenku i zevnitř.
„Jiná je fasáda, která se vrátila do původní barvy, opravené jsou sochy u vstupu či socha muže zbavujícího se hradeb i fontána před budovou. Opravené jsou i dveře, okna či interiéry, vznikla také nová výstavní místnost,“ potvrzuje ředitel Muzea východních Čech v Hradci Králové Petr Grulich.
Týden po Velikonocích by se měli vrátit zaměstnanci. Práce však zbývá pořád dost. „Budova je jedna věc, ale součástí projektu, ze kterého se oprava financuje, je i nová expozice a tam ještě zdaleka nemáme hotovo,“ podotýká Grulich.
Secesní stavba je v majetku města, které je investorem revitalizace, zřizovatelem je Královéhradecký kraj. „Konečná cena rekonstrukce je 74,5 milionu korun bez započtení daně z přidané hodnoty,“ říká mluvčí hradeckého magistrátu Petr Vinklář.
Otevření muzea směřovalo původně k podzimnímu termínu, ale kvůli tendru na novou městskou expozici za 18 milionů korun se posunulo.
„Muzeum se kvůli opakovanému výběrovému řízení na novou expozici otevře oproti původním plánům o tři měsíce později 6. února 2020, kdy zpřístupníme budovu a expozici a zároveň začne velká výstava Uprostřed Koruny české. Gotika a raná renesance východních Čech (1250 - 1550),“ přibližuje ředitel muzea Grulich.
Nátěr na fasádě je už pryč, budova hraje barvami cihel
Na opravy historické budovy dohlíželi pracovníci Národního památkového ústavu i památkáři města.
„Samozřejmě jsem to se zájmem sledoval. Odstranil se nátěr na fasádě a je nádherně vidět cihelné zdivo ve své barevnosti. V době, kdy se muzeum stavělo, totiž nebyl výpal cihel úplně rovnoměrný, takže tam jsou cihly, které jsou místy přepálené až do černa, a fasáda tak hraje barevností,“ uvádí šéf odboru památkové péče hradeckého magistrátu Jan Falta, kterého zaujaly i změny uvnitř budovy.
„Muzeum bylo dříve vymalováno pouze bíle, nyní má barvy, které odpovídají původnímu stavu. Sádrové reliéfy ve veřejných prostorách a na chodbách jsou dokonce dvoubarevné, což zvýrazňuje jejich plasticitu. Interiér tím vypadá daleko věrněji,“ pochvaluje si Falta.
„Barevnost fasády bylo velké téma. Temně červená barva, na kterou si veřejnost zvykla, byla novodobá, šlo vlastně o nátěr na cihlách z druhé poloviny 20. století,“ dodává Grulich.
Podle stavbyvedoucího Jakuba Žemličky bylo nejtěžší všechno stihnout včas. „Co se týká stavební části, bylo náročné uzpůsobení sklepů pro novou expozici. A ještě nás čeká jeden oříšek, zpřístupnění střešní terasy. Kdy skončíme definitivně, záleží na spokojenosti investora, nyní ještě musíme tu a tam poopravit malbu či doupravit okna. Jde jen o dokončovací práce a myslím, že do 10. května bude po všem,“ říká Žemlička, pro kterého byly mimořádně zajímavé veškeré restaurátorské práce.
„Jsou velmi specifické a na každé stavbě jiné. Budova muzea je unikátem sama o sobě. Ve své době byla jednou z nejmodernějších v republice díky stylu i kombinací vyzdívek a železobetonových skeletů,“ říká stavbyvedoucí.
Původní podobu dostala také charakteristická vitrážová okna. „Všechna se odvezla do ateliéru v Opočně, kde je kompletně zrepasovali a vyměnili všechny části, které byly poškozené nebo neodpovídaly původnímu stavu. Nyní jsou stejná, jako když je sem pan Kotěra nechal osadit. Vlastně všechno se dělalo podle dobových fotografií. Památkáři se snažili co nejvíce přiblížit původnímu vzhledu,“ uvádí Žemlička.
Pod základy se našly kosti lidí pohřbených u kostelů
Při opravách se objevilo i několik překvapení. První přišlo koncem května, kdy řemeslníci zjistili, že jedna ze soch u vstupu je posprejovaná.
Vandal vylezl na lešení a hlavě alegorické figury sedící ženy nazvané Průmysl podle návrhu Stanislava Suchardy nasadil v osmimetrové výšce růžové brýle. Při opravě kašny se zase našly lidské kosti.
Restaurátoři už odvedli svůj díl prací na budově muzea, zapotřebí jsou i nové expozice.
„Pod fontánou a pod základy budovy ležely jednotlivé lidské kosti. Nešlo o hroby, ale o kosti pravděpodobně dospělých v druhotné poloze, patrně byly původně pohřbeny jinde. S opatrností se dá předpokládat, že mohly pocházet z nedalekého dominikánského kláštera v dnešní Kotěrově ulici,“ vysvětluje archeolog Muzea východních Čech v Hradci Králové Radek Bláha.
„Není však vyloučeno, že mohly být i z jiného místa, protože se tam dostaly s úpravami terénu a se stavbou pevnostních valů. Hlína mohla být z dnešního Slezského Předměstí nebo ze hřbitova u špitálu u kostela svaté Anny, který stával v blízkosti dnešního Tyršova mostu,“ říká archeolog Bláha.
Před revitalizací musela většina historického fondu do nájemních prostor v Čelákovicích u Prahy, kde je velká hala. Část přírodních sbírek a celé přírodovědecké oddělení se přestěhovalo do bývalé školy ve Stěžerách a další předměty jsou na různých místech v regionu.
Kdosi nasprejoval na sochu Průmyslu růžové brýle v květnu 2018:
29. května 2018 |
