Každopádně pro Havla životní zápas předčasně skončil. „Nos už je srovnaný, udělali mi masku na obličej. Od minulého týdne normálně trénuju, jsem schopný dělat všechno. V pátek v Liberci budu připravený nastoupit,“ hlásil Milan Havel v rozhovoru pro MF DNES.
O incidentu s Ramosem se už víc bavit nechtěl. Ale protože patří k nejméně „popsaným“ hráčům v kádru mistrovské Viktorie, přišla řeč na spoustu jiných věcí.
Ale chvíli se ještě zastavme u Realu. Zůstanou vám ty zápasy navždy v paměti?
Bylo to úžasné. Vzpomínky budu mít samozřejmě lepší na ten první zápas v Madridu. Těžko může fotbalista zažít něco víc než zahrát si na Realu.
Když jste v odvetě v Plzni musel brzy střídat kvůli nešetrnému zákroku Ramose, co vám problesklo hlavou? Neříkal jste si, jaká je to smůla ve chvíli, kdy jste se dostával do základní sestavy?
V tom zápase si to člověk moc neuvědomuje. I když jsem věděl hned, že nos je zlomený. Chtěl jsem vydržet na hřišti co nejdéle, bohužel už to pak dál nešlo…
I tak máte zřejmě nyní do základní sestavy nejblíž za dobu, co jste v Plzni. Cítíte to podobně?
Těžko říct. Já se snažím pracovat pořád stejně, dávám do tréninku všechno, abych přesvědčil našeho trenéra…
Jak fotbalista snáší, když na něho většinou zbývá jen pozice náhradníka?
Myslím, že každý fotbalista chce hrát. Mrzí ho, když nenastupuje, nemůže být spokojený. O to víc je potřeba pracovat a hlavně věřit, že šance přijde. Být na to nachystaný.
Plzeňský trenér Vrba říká, že v tom s vámi problém není, že jste velký dříč.
Já to takhle mám nastavené odmalička, vždycky makám naplno. Na tom je ostatně můj fotbal založený. Tady v Plzni je 22 kvalitních fotbalistů, do základu může nastoupit kdokoliv, o to je to složitější. Ale i přesto je tady skvělá parta, konkurence je zdravá.
O plzeňské kabině se říká, že je specifická, zkuste ji porovnat s tou, kterou jste zažil na Bohemce…
Jiná je snad jenom v tom, že tam bylo víc mladších kluků. Ale nerad bych, aby to vyznělo, že je to problém. Parta je skvělá, nemám si na co stěžovat. Jsem tady moc spokojený. Mě kluci přijali dobře a co teď vidím, žádný nováček tady nemá problém. Všichni se snaží pomoct.
Myslíte, že je to právě jedna z věcí, která stojí za úspěchy Viktorie v posledních letech?
Co jsem já zažil, tak určitě. Fotbal je kolektivní sport, je to právě hodně o té partě. Řekl bych, že je to možná ta úplně nejdůležitější věc. Když to neklape v kabině, tak to nemůže jít ani na hřišti.
Přesto, máte k někomu z kabiny nejblíže?
To asi k Čermusovi (Aleši Čermákovi) i Chorasovi (Tomáši Chorému), které znám z reprezentační jednadvacítky. Ale držíme celkově pospolu, jsme všichni kamarádi. Pak jsme utvořili ještě takovou plzeňskou partičku s Luďkem Pernicou a Romanem Procházkou, protože tady bydlíme.
Na Bohemce jste bydlel kousek od Ďolíčku, jak to máte tady v Plzni?
Tam jsem to měl deset minut na stadion, ale musel jsem zase dojíždět do tréninkového areálu. Tady je výhoda, že je všude blízko, takže i v tomhle směru jsem si polepšil. (úsměv)
Milan Havel (vpravo) z Plzně atakuje ostravského Martina Filla.
Přicházel jste jako levý bek, pak jste hrál i napravo v obraně a teď i v záloze. Kde se cítíte nejlépe?
Nemám problém měnit posty, je mi jedno, jestli hraju v obraně napravo, nebo nalevo. I v záloze jsem hrával už na Bohemce nebo v jednadvacítce.
Už jste zmínil reprezentační jednadvacítku. Bylo juniorské Euro až do přestupu do Plzně to nejvíc ve vaší kariéře?
Stoprocentně. Fotbal na mezinárodní scéně je přece jen výš, takové zkušenosti jsou k nezaplacení. Potkal jsem top hráče, někteří z nich už jsou ve špičkových klubech.
Kteří?
Třeba Gnabry z Bayernu Mnichov nebo Bernardeschi, který teď přestoupil do Juventusu. Další Němec Selke hraje v Hertě Berlín. Ti kluci hrajou bundesligu nebo italskou ligu, jsou to skvělí hráči.
Co chybí vám, abyste si jednou zahrál v cizině?
O tom bych se nebavil, teď se chci soustředit na Plzeň. Když budu hrát pravidelně za Viktorku a budeme vyhrávat, tak budu šťastný.
Teď zážitky z juniorského Eura přebil Real. O čem sníte dál?
Nemluvil bych o snech, spíš bych se bavil o cílech. A tím nejbližším je zvládnout zápas Ligy mistrů v Moskvě a v české lize, abychom až do konce bojovali o titul. Z tohoto pohledu může být konec podzimu klíčový.
Má člověk v hlavě, že když byl v juniorské reprezentaci, mohl by si jednou zahrát i za dospělý národní tým?
Takhle nad tím nepřemýšlím. Ale je fakt, že reprezentovat svoji zemi je ta největší čest, které může fotbalista dosáhnout. Kdyby se to povedlo, budu šťastný, ale nestojí na tom celý můj fotbalový život.
O dlouhých vlasech nebo (ne)studiu na vysoké Milan Havel z Bohemians 1905 odkopává míč v zápase 7. kola fotbalové ligy proti Plzni. Přihlíží hostující Milan Petržela. Až do loňského přestupu na západ Čech byl život Milana Havla spojený výhradně s pražskými Bohemians 1905. Fotbal měli v rodině. „Můj táta ho hraje doteď,“ líčil obránce či záložník, po kom zdědil fotbalové vlohy. „Já jsem šel už někdy v šesti letech na nábor do Bohemky, kde hrál můj kamarád ze školky,“ vysvětluje Havel, jak se dostal do Ďolíčku. Tam stále mají jeho fotografii z dorosteneckého věku, kde má vlasy dlouhé až na ramena. „V našem ročníku to bylo módní, bylo nás asi devět. Ale někdy v prváku nebo druháku jsem to zkrátil, už ani nevím proč,“ vzpomíná mladík, který vystudoval obchodní akademii. „Rodiče tlačili, abych měl vzdělání. Ale já jsem chtěl být vždycky fotbalista, v tom jsem měl jasno. Jsem rád, že se to povedlo,“ přiznává Havel. Přesto zkoušel studovat i vysokou školu. „No, jestli se dá vůbec ten jeden měsíc nazvat zkouškou,“ usměje se. „Měl už jsem i profesionální smlouvu, dopolední tréninky, nedalo se to prostě skloubit.“ Sázka na fotbal ale vyšla. Zahrál si na Euru do 21 let, i to mu vyneslo angažmá v Plzni a nezapomenutelné zápasy s Realem Madrid. V tom prvním na sebe upoutal nebojácným výkonem, dokázal eliminovat hvězdného Brazilce Marcela. V plzeňské odvetě proti obhájci trofeje v prestižní soutěži byl znovu v základní sestavě. Než přišel úder od Sergia Ramose. Otřesený po tomto zákroku ještě pár minut zkoušel hrát dál, ale ještě před prvním poločasem střídal. |
