Když zdobíme vánoční stromeček, připadá našemu oku stále zelený, i když už je třeba uříznutý několik týdnů. V infračerveném záření bychom ale jeho vadnutí rozpoznali už dávno předtím, než vinou ústředního topení začne opadávat a hnědnout.
A podobné to je i s působením kůrovce. Speciální kamery, které by zvládly odhalit napadení kůrovcem dříve, než to dokáže lidské oko, chtějí letos začít na Šumavě testovat vědci z Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Nad koruny stromů je mají vynést drony.
Správa Národního parku Šumava začíná ve stejné době s projektem, který by měl napomoci sběru dat, která se týkají tetřevovitých ptáků Šumavy. V tomto případě je v plánu využití helikoptér a leteckého snímkování. Do obou projektů se zapojí také kolegové z Německa a projektům se budou současně věnovat v národních parcích na obou stranách Šumavy.
Vědci využijí spektrální kamery
„V letošním roce chceme především nakoupit a sladit techniku, takže se zatím bude jednat jen o lety pro testovací účely. Projektu se budeme věnovat tři následující roky. A jeho cílem je snažit se pomocí nejmodernější techniky rozpoznat, za jak dlouho od napadení smrku lýkožroutem budou změny patrné na jeho jehličí,“ vysvětluje přírodovědec Martin Hais.
Základní metodou, kterou vědci využijí, bude snímání povrchu stromů pomocí spektrálních kamer. Ty nad koruny dostanou drony. „Do budoucna by ale tato metoda mohla být třeba i součástí leteckého snímkování. Nejde v první řadě o drony, které jsou dnes velmi módní záležitostí. Nejdůležitější částí techniky je spektrální kamera, která nám umožní změny rozeznávat velmi detailně,“ říká Hais.
Informace z projektu by se v budoucnu měly dát využít především v hospodářských lesích v případě kůrovcové kalamity. V takové situaci se hraje hlavně o čas. Čím dříve se podaří objevit napadené stromy a zlikvidovat je, tím pravděpodobnější je, že se tlak kůrovce podaří eliminovat. Testovanou metodou by mělo být možné odhalit příznaky napadení dříve než v současné době.
Zatímco drony si na ostrý start svého využití v lesích nad Šumavou ještě počkají, už v létě začne Správa NP Šumava ve spolupráci s kolegy z NP Bavorský les s projektem, který by měl přinést detailní informace o životě tetřevovitých ptáků Šumavy – tetřeva hlušce, tetřívka obecného a jeřábka lesního.
Zatímco u tetřeva už z nedávné minulosti podrobnější data existují, zbylé dva druhy na důkladný monitoring stále čekají. „U tetřívka jde přitom opravdu o čas, protože jeho počty se rapidně snižují. Výzkum nám může dát například odpověď na diskutovanou otázku, zda naši populaci neoživit v budoucnu vypouštěním tetřívků odjinud,“ podotýká Martin Starý, náměstek ředitele Správy NP Šumava.
Letecké snímkování už v létě
Tříletý projekt se bude kromě pozemního sběru trusu a dalších pobytových znaků zvířat v terénu opírat i o využití leteckého snímkování, s nímž by na obou stranách Šumavy rádi začali už letos v létě. Pomocí snímkování by měl vzniknout detailní 3D model vegetace i terénu.
Dalším krokem pak má být vytvoření společné přeshraniční inventarizační plochy na zemi, která bude pravidelně sledována pracovníky obou národních parků. Poznatky získané z povrchu zpřesní výsledky pořízené pomocí leteckého snímkování o struktuře lesa a jejím vývoji.
Každý ze sledovaných druhů má odlišné nároky. Zatímco tetřev hlušec je ptákem hlubokých a co možná nejčlenitějších lesů, tetřívek je ptákem vázaným na oblasti šumavského bezlesí. Jeřábek je potom spíše lesním druhem, ale vyhovují mu jiné biotopy než tetřevovi.
„První data z průzkumu tetřeva hlušce už máme k dispozici z období před pěti lety. Tehdy jsme zjistili mnoho zajímavého o tom, na jakých plochách se vlastně tetřevi pohybují. Ale i cenné genetické informace, které není možné získat prostým pozorováním při sčítání na tokaništích. Tato data bychom chtěli porovnat s těmi, která teď získáme,“ vysvětluje Martin Starý.
O jeřábcích sice odborníci tuší, že jejich populace je na Šumavě mnohonásobně silnější než tetřeví. Jaká je ale její genetická vybavenost, příbuznost jednotlivých zvířat nebo rozlehlost areálů, to zatím zůstává záhadou. A s tetřívkem, který patří k nejohroženějším ptákům Šumavy, je to podobné.
