Letní příprava proběhla ve znamení zrychlování střelby. Dařilo se vám?
Zrychlovat jsme chtěli už před dvěma třemi roky, ale nikdy to nevyšlo. Jsem rád, že jsme tomu teď věnovali půl roku, je to totiž jenom o drilu. Čím častěji rychlejší střelbu opakujete, tím rychleji se stane vaší součástí a už vám to ani nepřijde jiné. Snažím se jí držet i v přípravných závodech, které jsme jeli. Snad mi to půjde i v Östersundu.
Umíte vyčíslit, kolik vteřin rychlejší střelbou ušetříte?
Určitě, třeba střelba vleže je minimálně o šest vteřin rychlejší. Ale na sněhu je to jiné, o něco pomalejší.
V čem tkví to tajemství?
V přípravě před první ranou. Rytmus mezi ranami totiž moc nezrychlíte, ale ten čas v přípravě, to se dá. Aktuálně se snažím vystřelit do 15. vteřiny, ale i rychleji. Důležité je, aby to nebylo na úkor přesnosti, úspěšnost je klíč.
Dobře, ale pořád mi není jasné, kde se dá před první ranou ubrat tolik vteřin. Vždyť všechny pohyby děláte automaticky co nejrychleji.
To tak možná vypadá, ale spousta z nás střílela první ránu někde kolem 20. vteřiny. Nedávno jsem se díval na závod Gábiny (Koukalové) z loňské sezony v Presque Isle a ta vystřelila první ránu ve 23. vteřině. Ubrat pět vteřin pak není nic těžkého, všechno je to o hlavě. Když jsem s rychlejší střelbou začal, zjistil jsem, že dělám tři nádechy úplně k ničemu. Když je neudělám, opravdu vystřelím přibližně o pět vteřin rychleji.
Aktuálně se tedy snažíte vystřelit první ránu na 15. vteřině. Je to maximum, nebo se dá jít ještě níž?
Zalehnout s výměnou zásobníků je člověk schopný do sedmi vteřin, rychleji to nejde. A pak se dá vystřelit i za tři vteřiny. Když budu v dobrém rozpoložení, první ránu skoro vždycky trefím. Ale zatím je to pořád velký risk a spíš výzva do budoucna. Za pět měsíců se nedá jít s rychlostí až tak dolů.
Vzal jste si příklad třeba i z rychlostřelce Simona Edera, který běžně střílí za 20 vteřin?
Do jisté míry je to určitě inspirace. Nedávno jsme byli na soustředění v Hochfilzenu a on je neskutečný v tom, jak se na každou položku soustředí, i při tréninku. Dělá neustále stejné pohyby, je to dobrý příklad. První ránu střílí v 11. vteřině, což ukazuje, že se to dá zvládnout, tak proč to nezkusit?
V létě došlo i k rošádě na trenérském postu. Místo Marka Lejska vás aktuálně vede Michael Málek, se kterým se znáte z letohradského biatlonového klubu.
Vůbec jsme se spolu nepotřebovali sžívat, známe se od patnácti let. Už před dvěma lety jsme o něm uvažovali.
Jaký je to trenér? Spíš klidný typ, nebo dokáže vybouchnout?
Určitě je temperamentní, ale u nás... Nevychovává nás jako kluky v dorostu, nemá se proč rozčilovat, takže je absolutně klidný. Asi nejklidnější ze všech tří trenérů.
Poslední předsezonní změna proběhla na pozici hlavního servismana. Daniela Müllera nahradil Tomáš Žídek, s tím jste spokojen?
Loňská sezona nebyla v podání Daniela úplně dobrá. Nikam jsme to neventilovali, ale na můj vkus toho dělal strašně málo. Od lidí vyžaduji sto procent, on nedělal ani padesát. Vlastně jsem se divil, že v týmu vydržel až do jara. Lyže pod ním jezdily skvěle, jen když bylo +2 stupně a tepleji. To byla třeba právě poolympijská sezona, kdy jsme měli nejlepší lyže. Loňská zima byla studenější, a když viděl, že začalo před závodem sněžit, byla to totální panika. Tomáše známe dlouho, je to dříč, má zapálení, to je důležité.
A co vy? Prožil jste klidnější léto...
Je to tak, i poslední tři soustředění proběhla až nadmíru dobře. S tím, jak jdu do sezony připravený, jsem maximálně spokojený. Ale nerad bych dělal nějaké prognózy, chci navázat na předloňskou zimu.
To jste bral na světovém šampionátu v Kontiolahti tři medaile, letos žádnou. Je to hlavní cíl pro letošní sezonu?
Určitě. Když si jednou sáhnete na medaili a ještě to zopakujete, už máte bohužel ty cíle trochu vysoké. Někdy je to možná až na škodu, člověk je na sebe přísný, vytváří si na sebe tlak, který není úplně potřeba. Byl bych rád, kdyby se povedlo medaili získat, ale budu to brát krok po kroku.
Světový pohár začíná v neděli smíšenou štafetou, ve které jste loni byli třetí.
To bych bral všemi deseti. (usměje se) Musí to všem klapnout, to je důležité. Já jsem do závodů dobře naladěný.
