Pobřeží svazového státu Jižní Austrálie obecně řečeno není pro rajčata zrovna ideální místo. Slunce je tu sice dost, ale voda prakticky žádná. Společnost Sundrop Farms si však myslí, že jde vlastně o nevyužitou příležitost. V říjnu letošního roku uvedla nedaleko města Port Augusta do provozu velký skleník s plochou zhruba 20 hektarů (tj. 1 000 x 200 metrů), který si údajně v provozu vystačí z velké části jen s mořskou vodou a sluncem.
Přístav Port Augusta na jihu Austrálie
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
Jde o první takový komerční provoz ve větším měřítku, byť od roku 2010 fungoval na stejném místě velmi podobný zkušební systém v menším měřítku. Do nového skleníku se pro představu vejde údajně cca 180 tisíc rostlin, které dají za rok přibližně 17 tisíc tun plodů v několika sklizních. A v českých velkoobchodních cenách by je prodali za více než 500 milionů korun, alespoň podle letošních informací Státního zemědělského intervenčního fondu (soubor PDF).
Lokální odsolení vody
Voda se k provozu přivádí zhruba dvoukilometrovým potrubím a odsoluje se na lince, kterou pohání elektrická energie ze solární elektrárny. Na místě pracuje tzv. koncentrátorová technologie, což znamená, že sluneční záření soustředí řada zrcadel na malou plochu na 115metrové věži solární elektrárny, kde vzniklé teplo mění vodu na páru.
Ta poté pohání turbínu vyrábějící elektrickou energii, která se spotřebovává jak k odsolování vody, tak zřejmě i pro další části provozu (může se využívat i vznikající teplo, ale nevíme přesně, zda tomu tak v tomto konkrétním případě je). Postup je použitelný jen v lokalitách, kde je opravdu málo oblačnosti, protože vyžaduje přímé sluneční záření. V našich podmínkách tedy nedává vůbec žádný smysl, ale v suché jižní Austrálii už je to něco jiného.
„Odpad“ z procesu, tedy voda se zvýšeným obsahem soli, se pak znovu dopravuje k moři. Když byl provoz menší, tak se odpařovala kvůli soli, ale to se nyní dělat nebude, byť firma údajně zkoumá, zda by se nedalo s vodou vymyslet něco profitabilnějšího.
Líbí se vám článek?Hlasujte pro Technet.cz a iDNES.cz v anketě Křišťálová Lupa 2016. Najdete nás v kategorii Zájmové weby a Zpravodajství.   Svůj hlas nám můžete dát do sedmého listopadu. |
Financování projektu, jehož cena se pohybovala v přepočtu kolem 3,7 miliardy korun, probíhá především ze soukromých zdrojů. Firma získala před několika lety 100 milionů australských dolarů (cca 1,8 miliardy korun) od investiční společnosti Kohlberg Kravis, vláda Jižní Austrálie přispěla grantem ve výši šesti milionů australských dolarů (100 milionů korun).
Nové nejsou technologie, ale rozsah jejich zapojení
Systém používá v podstatě osvědčené technologie, byť třeba v nezvykle velkých měřítkách, a tak příliš nepochybujeme, že může v principu pracovat. Hlavní otázkou je ovšem jeho návratnost a ta bude záležet hlavně na tom, jak budou tyto postupy fungovat ve větším měřítku, jak budou spolehlivé, účinné a drahé na údržbu.
S tím samozřejmě souvisí i otázka, zda mohou podobné systémy vznikat i jinde na světě. Těžko můžeme v nějaké dohledné době předpokládat, že by postup byl tak levný, aby sloužil k výrobě nějakého významného zlomku potravinové produkce, ale pěstování čerstvých potravin v blízkosti zákazníků v pouštních oblastech by v menším měřítku nemusel být vůbec špatný byznys.
