David Fiala sháněl chalupu v kraji, kde jsou hory a klid. Podařilo se. S chalupou ale současně koupil i hospodářské stavení - stodolu přestavěnou na truhlářskou dílnu.
Když se mu podařilo zrekonstruovat chalupu, přišla na řadu dílna. Z ní se po rekonstrukci vylouplo pěkné víkendové obydlí. Proměnu, při které zůstala z původní stavby jen trámová konstrukce, dělal majitel svépomocí.
Během přestavby bylo nutné vyměnit i část uhnilých dřevěných trámů a nové jsou také štítové trámy. Obnovy se dočkala i kamenná podezdívka, která se ve svahu rozjížděla.
Stavení bylo nutné podepřít, podezdívku rozebrat a nově vystavět. Díky tomu vznikl pod chalupou potřebný úložný prostor a praktický přístřešek na dřevo. Majitel musel také postavit nový komín a položit střechu z profilovaného plechu. Navíc v bývalé stodole obnovil přívod vody a nově do ní zavedl i elektřinu.
„Při rekonstrukci jsem v co největší míře respektoval původní stavební postupy, materiály a vnitřní dispozici. Musel jsem udělat kompletně nové stěny. Postupoval jsme jako u původní stavby: zvenku je opláštění ze smrkových prken, jejichž páry překrývají úzké lišty. Z vnitřní strany byly původně dřevěné desky a prostor mezi vnější a vnitřní stěnou byl vyplněn pilinami jako tepelnou izolací,“ vysvětluje Fiala, který použil přece jen modernější materiály - izolační vatu a na vnitřní stěny sádrokarton. Ten trámy nepřekrývá, ale je zapuštěn mezi nimi.
V interiéru tak vznikl dojem hrázděného zdiva. S bílými stěnami, které člení tmavě natřené trámy, ladí nové podlahy ze světlých smrkových prken. Nová jsou i okna, místní truhlář je vyrobil podle těch původních.
V hlavní místnosti jsou okna neobvykle velká, dělená. Ale přesně taková tu v bývalé truhlářské dílně byla. Teď prostor krásně prosvětlují a nabízejí daleký pohled do údolí. Na rozdíl od starých jsou ovšem všechna okna dvojitá vakuovaná. Venkovní podobu dává chalupě akrylátový nátěr v teplém kaštanovém odstínu a bílé rámování oken.
Majitel zachoval z převážné části i původní vnitřní dispozici truhlárny a zajímavě ji při budování dispozice využil. Dříve tu byly dvě místnosti, ta větší byla otevřena až do krovu a byla z ní po žebříku přístupná i půda nad tou menší.
Dnes je z nižší místnosti vstupní chodbička, ložnice a koupelna s WC. A vysoká slouží jako hlavní obytný prostor, z něhož se po rovných mlynářských schodech vstupuje na otevřenou spací galerii (původní půdu). Měkké matrace nabízejí spočinutí až sedmi spáčům. Je odtud přes zábradlí zajímavý pohled dolů. Na jednom z trámů je nápis nejspíš z doby přestavby na dílnu: 1915 - vystavěl Patočka.
S bílými stěnami, které člení tmavě natřené trámy, ladí nové podlahy ze světlých smrkových prken.
Do hlavního obytného prostoru se vešel na jednu stranu kuchyňský kout a mezi nimi se pod velkými okny uvelebil odpočinkový kout s křesly a televizí. Zařízení je účelné, ale vybrané tak, aby evokovalo atmosféru staré chalupy. Mísí se tu staré kousky nábytku s novými, ale v odpovídajícím venkovském stylu.
Vytápění chalupy zajišťují dvoje kamna na pevná paliva. V přízemní ložnici to jsou menší stará kamna, ve velkém pokoji výkonná kamna na dřevo. Z hlavní obytné místnosti se vstupuje do koupelny, vybavené vanou, toaletou a umyvadlem. Teplou vodu pro běžné mytí zajišťuje bojler, na ohřev vody pro vanu tu je klasický lázeňský kotel.
Svérázná je výzdoba chalupy. Vše se vztahuje k tomuto kraji a lyžování. Na stěnách visí staré lyže a lyžařské hůlky, spousta zarámovaných fotografií a kreseb, dokumentujících počátky lyžování v Krkonoších.
Je tu také Krakonoš, práce místního řezbáře. Nejzajímavější dekorací je bezhlavý sáňkař, visící i se sáněmi vysoko nad hlavami v krovu. Dřevěná figurína s pohyblivými klouby prý původně sloužila studentům malířství.
