Překonal nepřekonatelné. Před patnácti lety utekl z Mírova Jiří Kajínek

Do 29. října 2000 věděl o Jiřím Kajínkovi jen málokdo. V neděli v podvečer před patnácti lety však tento doživotně odsouzený muž uprchl z věznice Mírov, z místa, odkud neměla existovat šance na útěk. I když už uplynulo patnáct let, nejsou stále všechny okolnosti případu známé.

Po stopách vrahů s Jirkou Pánkem

Sledovat další díly na iDNES.tv

Oficiální zpráva vězeňské služby uvádí, že v 18:20 si strážný na věži všiml vyhození lana z okna jedné z cel. Kajínek v rozhovoru s Josefem Klímou a Jankem Kroupou řekl, že to byl až druhý pokus (oficiální verzi vězeňské zprávy o útěku najdete zde).

„Vylomili jsme mříž, já pak vyhodil z okna lano, na jehož konci byl vlasec s tužkovou baterkou, který se měl omotat kolem ochozu. Jenže lano bylo krátký. Tak jsme ho vtáhli zpátky a začali jsme doplejtat,“ uvedl Kajínek. Kvůli tomu podle něj nabral útěk oproti plánu 20 minut zpoždění.

Jiří Kajínek

Narodil se 11. ledna 1961. Byl odsouzen na doživotí za to, že v roce 1993 zastřelil v serpentinách pod plzeňskou věznicí Bory podnikatele Štefana Jandu a jeho osobního strážce Juliána Pokoše. Druhý bodyguard útok přežil.

Kajínek vinu odmítá. „Za svůj život jsem byl čtyřikrát odsouzený. Dvakrát za to, co jsem opravdu udělal. Napočtvrté mě odsoudili za něco, co jsem vůbec neudělal a ještě k tomu na doživotí,“ uvedl v knize, kterou napsal.

V roce 2015 je za mřížemi s malou přestávkou, kdy utekl, přes dvacet let. Na motivy jeho osudu vznikl film Kajínek.

Tím my míní Kajínek sebe a spoluvězně Martina Vlasáka. Ten v cele neměl co dělat, ale dozorci ho tam v neděli v poledne pustili s tím, že si chtějí společně s Kajínkem zahrát šachy. To také předstírali, když šel nějaký dozorce kolem.

Mezi tím ale pilovali na dvou místech jeden z prutů mříže o síle asi tři centimetry. Překonat mříž se jim zřejmě podařilo za pomoci diamantové šňůry. Oficiálně to ale nikdy nebylo potvrzeno. Nikdo také ani nenaznačil, jak se mohla ke Kajínkovi dostat.

Na druhý pokus, kdy lano bylo dost dlouhé, se podařilo přehodit vlasec s baterií přes příkop až na zábradlí ochozu. Následně díky němu přetáhli lano s kotvou, vyrobenou ze vzpěry postele. Původně měli uprchnout oba, ale Vlasák nakonec zůstal v cele. Z okna vylezl jen Kajínek. Po laně přejel přes příkop jako po skluzavce. Z hradeb se potom spustil po druhém připraveném laně.

Strážný, který jeho útěk zahlédl, nejprve šel událost nahlásit. Teprve poté se vydal směrem ke Kajínkovi. Vystřelil do vzduchu a po tomto varování i po vězni, ale minul. „Byl to mladej kluk, ztratil nervy. Já sám bych si počkal a střílel z klidu. On se ale rozběhl po ochozu a střílel v běhu, takže mě netrefil,“ řekl později Kajínek Klímovi s Kroupou.

Čtyřicet dnů na útěku

Nakonec uprchlý vězeň zmizel dozorci z dohledu. Na jeho stopu byli nasazeni psi, ale neuspěli. Policie okamžitě začala po Kajínkovi pátrat, zejména na Šumpersku. Nakonec ho objevila v Praze. Jak se tam dostal, není dosud zcela zřejmé.

V hlavním městě se schovával na sídlišti Velká Ohrada v bytě, který patřil Marii Černé, manželce jednoho z orlických vrahů Ludvíka Černého. Police si pro něj přišla 8. prosince. Černá byla v době dopadení na návštěvě ve věznici. Na místě však byla Daniela Chodounská, manželka dalšího z orlických vrahů, která později dostala podmínku za to, že se snažila přeříznout zasahujícím policistům lano (více o podmínce zde).

Kvůli útěku vězeňská služba popotahovala dozorce, který střílel. Podle ní to bylo pozdě, nejprve měl zasáhnout a až poté volat operační středisko. Policie ho však neobvinila, nebyl to trestný čin. U soudu stanuli jiní dva dozorci, kteří měli kontrolovat cely. Podmínečně odsouzen byl jen jeden z nich. Sám Kajínek se dozorců zastával, tvrdil, že se neodchýlili od zaběhnuté praxe ve věznici (více o tvrzení Kajínka zde).

U soudu vyšla najevo ještě jiná zajímavá skutečnost. Krátce před útěkem našli dozorci v poště Ludvíka Černého vlasec. Černý si trest odpykával také na Mírově. „V balíčku s úředními listinami adresovanému Černému jsme objevili 24. října loňského roku (v roce 2000, pár dnů před Kajínkovým útěkem, pozn. red.) padesát metrů toho nejsilnějšího silonového vlasce. Napsali jsme o tom úřední záznam, ale ten jsem nyní už nenašel. V den nálezu byla nařízena technická kontrola cely odsouzeného, ale nic víc se nedělo,“ vypověděl dozorce Radek Špička (více o rozhodnutí soudu zde).

Kvůli Kajínkovu útěku byl také odvolán z funkce tehdejší ředitel věznice Milan Kohoutek. Ve věznici zůstal jako psycholog. V prosinci 2004 vypadl z okna své kanceláře. Pád na nádvoří nepřežil (více zde)..

Nebyl o první útěk

Kajínek byl přitom dozorcům znám jako útěkář. Už v roce 1993 se nevrátil do vězení, když mu ředitel věznice přerušil výkon trestu. To bylo ještě před tím, než se staly vraždy, za něž byl nakonec odsouzen na doživotí.

O rok později v dubnu 1994, kdy už byl z vražd obviněn, zadrželi strážci ve věznici v Plzni na Borech balíček s kuchyňským nožem, který se Kajínkovi pokusila propašovat prodavačka z vězeňské kantýny.

V roce 1995 ve věznici v Českých Budějovicích při vycházce po dvoře přeskočil Kajínek zeď, ale krátce nato byl zadržen.

O útěk z valdické věznice se Kajínek pokusil v roce 1996 - tehdy pilkou na železo přeřezal mříž a dostal se na střechu kuchyně, kde jej dozorci objevili. Vězeň poslechl výzvu velitele směny, bez odporu slezl dolů a nechal se odvést do cely (více o útěku z Valdic zde).

Od útěku z Mírova se Kajínkovi znovu podobný „kousek“ nepovedl. Podle ministerstva spravedlnosti ho přitom plánoval v roce 2011. Tehdy byl kvůli tomu převezen z Karviné znovu do věznice Mírov (více o převozu zde).

Na svobodu se chtěl Kajínek dostat i legálně, když usiloval o obnovu procesu, v němž byl odsouzen na doživotí. Opakované žádosti však soudci vždy zamítli.