Za cenu 485 eur měsíčně (cca 13 tisíc korun) jsem jako studentka dostala k dispozici maličký pokojík, do kterého se vešla pouze postel a psací stůl se židlí. Na patře bylo takových pokojů sedmnáct.
S ostatními mezinárodními studenty jsem sdílela dvě sprchy, dva záchody a velkou kuchyň. Zdá se to šílené, ale fungovalo to. Na konci semestru jsem odjezd z Amsterdamu obrečela a od té doby bylo mým jediným přáním se tam vrátit a zkusit žít.
Začala jsem se dívat po tamních pracovních příležitostech a po večerech se učit holandsky. Říká se, že když si člověk něco přeje, celý vesmír se spojí, aby se přání uskutečnilo. A opravdu. Najednou se sešlo několik okolností a já v Amsterdamu dostala možnost ročního bydlení. Rozhodla jsem se té příležitosti využít. Od té doby uplynul skoro rok.
Věděla jsem, že se stěhuji do jednoho z nejdražších měst Evropy a práci si budu muset teprve najít. Usadila jsem se v bytě kamaráda, který odjel na rok do Austrálie. Je to starší bytovka s pavlačovými vchody v poměrně dobré lokalitě na západě Amsterdamu. Kvalita bydlení se tady měří časovou vzdáleností na kole do centra. V mém případě je to kolem 25 minut.
Pro Holandsko, které tvoří středozápadní část a historické území Nizozemska, jsou charakteristická velká okna. A to nejen v tradičních domech v centru, ale i v nově postavených bytech a vyšších panelácích. Díky využití denního světla, vypadá i malý byt prostorně. Holanďané navíc nejsou zvyklí zatahovat závěsy. Ve kteroukoliv denní dobu můžete sousedům nahlédnout do kuchyně nebo obýváku.
Oproti Česku je v domácnosti velmi důležitá sušička. Nejdřív mi to připadalo, jako podivný luxus, ale s tím, jak je tady vlhký vzduch, vám v zimě prádlo na sušáku neuschne kolikrát ani za tři dny.
Holanďané mají často miniaturní kuchyň. Myslím, že je to proto, že příliš nevaří. K obědu si sedm dní v týdnu dávají nejčastěji obložený sendvič. Teplé jídlo mají až k večeři, kdy se všichni sejdou u společného stolu v jídelně. V teplém počasí většinou rádi stolují na balkonu, terase a případně vyndají stolek a židle před dům na ulici.
Když se stěhovat, tak i s podlahou
Kuriozitou pro mne bylo i to, že se Holanďané stěhují i s podlahou. Byty se pronajímají bez jakéhokoli podlahové krytiny. Při stěhování si musíte nejdřív pořídit linoleum nebo plovoucí podlahu a sami ji položit. Při změně bydlení si podlahu zase posbíráte a odvezete, a to i když má nové bydlení úplně jiný půdorys.
Výzva do cizinyPošlete své bydlení Své bydlení a zkušenosti z ciziny pošlete na adresu: bydleni@idnes.cz pod názvem Češi v zahraničí. K textu prosím připojte několik snímků svého bytu, pokoje nebo rodinného domu. Zajímavé a podnětné příběhy zveřejníme. |
Použitý nábytek nebo spotřebiče, které se vám už nehodí, se nevozí do kontejneru nebo sběrného dvora. U nejbližších popelnic je zpravidla místo, odkud popeláři v určitý den v týdnu odvezou cokoliv, co tam necháte. Občas dají lidé před dům nebo k popelnicím plně funkční kus nábytku, který si můžete klidně odnést. Existují zde domácnosti, které jsou vybaveny výhradně tímto způsobem.
Co se týče bydlení, občas mi chybí napuštěná vana s pěnou. Tady je ve většině bytů pouze sprcha a koupelny jsou malinkaté.
Nejvíc mě ale nadchlo každodenní ježdění na kole. Je to životní styl, který mi dává neuvěřitelný pocit volnosti. Člověk nemusí hlídat odjezdy autobusů, čekat na zastávce na spoj nebo volat taxi. A není tak neobvyklé potkat na kole slečny v kostýmku.
Do Amsterdamu jsem odešla proto, abych tu našla svou práci snů a udělala v životě další krok kupředu. V současné chvíli se mi to pomalu plní. Dělám Trip Designerku pro Travelove, což je fajn práce. Plánuji pro návštěvníky Amsterdamu zajímavé zážitky. Je to pro mě příležitost, jak využít vše, co o Holandsku vím a ukázat ostatním Amsterdam takový, jaký opravdu je.
