V sobotu odpoledne se veteránisté vydali na spanilou jízdu po Táborsku. Společnou vyjížďku si nenechal ujít ani Petr Truxa z Pardubic. „Přijel jsem po vlastní ose. To víte, už je to dědek, tak těch sto padesát kilometrů bylo na něj už dost. Místy se i zadýchával, kvůli vedru,“ usmíval se majitel jasně žlutého kupé Škoda 110R z roku 1980.
„Auto jsem v devadesátých letech používal ještě jako běžný vůz. Erko jsem koupil v roce 1996 za sedm tisíc korun, časem jsem se ale rozhodl pro renovaci. Inspiroval mě první sraz, který jsem absolvoval v roce 1998 v Mělníku. Teď už bude mít fešácký důchod, jezdím s ním jen na srazy, výlety či ho půjčuji na svatby,“ dodal pyšný majitel mezi veteránisty stále cennějšího modelu, který se vyráběl v letech 1970 až 1980 v Kvasinách.
V nadcházejícím létě se Petr Truxa se svou 110R jen tak nezastaví. „Už mám nasmlouvané dvě svatby a k tomu je ještě hodně veteránských akcí, takže budu si muset i vybírat,“ uvedl.
Erka, felicie, rapidy kabrio |
Generální opravu žlutého vozidla si dělal Truxa sám. „Jsem takový vetešník, sběratel všeho možného, takže něco jsem měl a zadal jsem i inzerát do novin, že koupím díly na stodesítku. Za dob socialismu se právě náhradní díly kupovaly do zásob, takže to měl doma kde kdo. Protože jsou díly na erko hodně shodné s klasickou stovkou či stodesítkou, nebyl problém je sehnat. Ale nejnáročnější byl lak, to bylo pracné. Všechno jsem si ale na autě dělal sám, nikdy nebylo v žádném odborném servisu či v dílně,“ těší Truxu.
V současné době je škodovácké kupé v kurzu. Pěkný originální a garážovaný kousek může stát i sto tisíc korun. To Petr Truxa samozřejmě dobře ví. „Lidé se mě často ptají, za kolik bych ho prodal. Ale to nejde, pro mě má nevyčíslitelnou hodnotu. Opravdu bych teď neuměl říci sumu, za kterou bych to prodal. Ale je jasné, že stát se může cokoliv a třeba budu jednou donucený erko prodat,“ dodal majitel auta s tím, že v současné době je veteránismus dost drahý koníček už i u škodovek ze 60. až 80. let minulého století.
Jeden z prvních kusů Škoda 110R
