Teresa byla nucena přidat se k FARC, když rebelové zabili její matku. Zanedlouho otěhotněla, což bylo považováno za projev neposlušnosti. Mnoho žen muselo podstoupit potrat, v jejím případě na to už bylo pozdě. Několik týdnů po porodu ale velitelé Teresu donutili podepsat dokumenty, na jejichž základě Teresinu dceru předali k vychování jiné rodině.
FARCNejsilnější kolumbijská guerillová organizace, ovládá asi třetinu země. Založil ji v roce 1964 Manuel Marulanda, zvaný Tirofijo (Přesná rána), který ji vedl do své smrti v březnu 2008. V roce 1966 se přejmenovala na FARC (Revoluční ozbrojené síly Kolumbie - Lidová armáda). FARC bojuje za ideje radikálního komunismu; tvrdí, že zastupují chudé zemědělce v boji proti vládě a proti vlivu USA v zemi. Tento boj stál život už přes 120 tisíc lidí. V současnostti má hnutí přes devět tisíc bojovníků, asi pětina z nich je nezletilá. Finance získává z obchodu s drogami, z únosů a vydírání. |
„Své dcery jsem se nevzdala. Vzali mi ji,“ řekl BBC Teresa, která rebely opustila před pěti lety. „Bylo mi šestnáct, donutili mě. Jak jsem se mohla FARC sama postavit a zabráni jim, aby mi vzali dceru, když je neporazí ani armáda?“
Po svém odchodu od FARC začala Teresa holčičku hledat a u soudu bojuje za to, aby se směla podílet na její výchově. „Kladou mi řadu překážek, aby mi ji zabránili vídat,“ říká Teresa o rodině, která její dceru vychovala.
Syna našla díky rozhlasu
Podle kolumbijských úřadů FARC některé děti, které odebere svým bojovnicím, zabíjí. A ty, které ušetří, je velmi obtížné najít. Matkám pomáhá několik vládních programů. Jeden z nich pomohl i Carmen, která nyní pracuje jako zdravotní sestra. V době, kdy porodila, ještě těhotenství ve FARC zakázané nebylo, syna si však nechat nemohla. Až do jeho tří let ho mohla alespoň navštěvovat. Později ale byla přeložena do jiné oblasti a pouta se zpřetrhala.
Svého syna našla díky rozhlasovému pořadu po dvouletém hledání v roce 2010. „Nemohla jsem uvěřit tomu, že se to opravdu děje, nebo aspoň tomu, že mě přijal. Jednou z mých největších obav bylo, že mě nikdy nepřijme, že mě odmítne,“ řekl BBC žena.
Carmen pěstouny svého syna požádala, aby nikdy netajili, kdo jeho rodiče jsou a proč se ho museli vzdát. „Řekl jsem jí, že není co odpouštět, že jsem vděčný za to, co pro mě udělali a rozumím tomu, proč to tak bylo,“ vypráví její syn.
„Nevzdám to, dokud ji nenajdu“
Mnoho žen ale své děti dosud marně hledá - tak jako Maria, která se k FARC dostala ve svých třinácti letech. Otěhotněla o čtyři roky později. „Když jsem zjistila, že jsem těhotná, hned jsem věděla, že budu muset na potrat,“ vypráví.
„Prosila jsem Boha, aby to nedopustil. Upřímně jsem svou holčičku chtěla,“ vypráví žena. Své těhotenství se jí podařilo skrývat až do sedmého měsíce. Rebelové ji nechali porodit, potrat by totiž byl příliš nebezpečný. To ale nebyla samozřejmost. „V několika případech byly ženy donuceny k potratu v sedmém nebo osmém měsíci. Mnoho žen takto zemřelo,“ řekla Maria.
Nakonec se dcery musela vzdát, když jí byly tři měsíce. Po osmi letech u FARC Maria utekla a začala ji hledat. Holčička však pravděpodobně žije v oblasti, kterou dosud kontrolují rebelové. „Stále ji hledám. Budu pokračovat, dokud ji nenajdu, nebo dokud nezjistím, že už nezbývá naděje. Já ji ale pořád mám.“
Podle kolumbijských úřadů za posledních jedenáct let řady FARC opustilo 56 tisíc lidí, mezi nimi i sedm tisíc žen. Vláda doufá, že programy, které pomáhají dezertéry začlenit do společnosti, přimějí k útěku od rebelů i další lidi. Zřídila proto i „dům na půli cesty“. Ti, kdo se vzdají kolumbijské armádě, zde mohou strávit tři měsíce hraním volejbalu a fotbalu a jedením zmrzliny, píše The Guardian.
FARC pokus o dezerci trestá smrtí, guerilla však v posledních letech výrazně zeslábla. Vláda dosáhla již několika dílčích dohod se zástupci rebelů, ti ale zbraně zatím neskládají. Pokud jednání selžou, vkládá vláda velké naděje právě do integračních programů, které mají guerillu pomoci rozložit zevnitř.
