"Dokázali jsme to. Nemůžu tomu věřit. Diktátor Mubarak je pryč. A Egypťané budou navždy svobodní. Jsme tak hrdí. Všichni jsou šťastní. Trpěli jsme roky a konečně je diktátor pryč. Tento den si budeme pamatovat navždy," jásal Gigi Ibrahim krátce po Mubarakově odstoupení a předání moci armádě, která předtím odmítla proti demonstrantům zasáhnout silou (o rezignaci Mubaraka čtěte zde).
Ulice egyptské metropole se po překvapivém kroku autoritářského prezidenta takřka vzápětí proměnily v obrovskou party. "Protestující nosí na ramenou vojáky, mávají vlajkami. Tahrír zažívá největší egyptský večírek za poslední dekády," líčí z Káhiry reportér televize BBC Paul Danahar.
Osmnáct dní protestující Egypťané se dočkali toho, v co mnozí z nich zřejmě asi ani nevěřili. Jejich nadšení vyjadřuje jásot, skandování i slzy. Egypt je svobodný! neslo se k večeru náměstím, kde jen o týden dříve tekla krev protestujících, do nichž se brutálně pustili Mubarakovi stoupenci.
Náměstí Tahrír, což v překladu znamená Osvobození, se proměnilo v moře červeno-černo-bílých egyptských vlajek. Troubení klaksonů doplňují ohňostroje. "Strhli jsme režim, strhli jsme režim," skandují Egypťané v místě, jenž se zapíše do dějin jako srdce historických nepokojů.
"Udělali jsme něco neuvěřitelného za posledních sedm tisíc let. Svrhli jsme faraona. Egypt je svobodný a už nikdy nebude takový, jako byl. Nedovolíme to," radoval se jednapadesátiletý tesař Tarík Sád. Přezdívku po vzoru jmen starověkých vládců si Mubarak vysloužil kvůli své dlouholeté vládě.
"Nemůžu věřit, že zažiji v mém životě dalšího prezidenta. Narodil jsem se za Sadata, ale byly mi jen čtyři, když zemřel," řekl třiatřicetiletý právník Šerif el Husejní s odkazem na téměř třicetiletou vládu jediného prezidenta a fakt, že spousta mladých Egypťanů vlastně ani nezažila v čele země někoho jiného než Mubaraka.
Stejně nadšeně se slaví i v dalších egyptských městech, hlavně v Alexandrii. Nadšení Egypťanů nebere konce a oslavy potrvají zřejmě až do rána
U mnohých Egypťanů euforii ale trochu kalí starost o to, co zemi přinese budoucnost. "Jediný problém je, že teď je to vojenská vláda. Líbil by se mi poklidný přechod k volbám. Teď to musí být vojenská vláda, ale co. Lidé to chtějí," uvažoval Hassan Abdel Halím.