Působí to tak i na hráče, ze kterých je cítit pokora k místu, ke hře a k místním lidem, kteří golf milují a mají ho doslova v krvi.
Vedle historické atmosféry přispívá k jedinečné náladě turnaje ještě propojení hřiště s městem. Fungují v podstatě jako jeden celek.
Tím, jak je hřiště vklíněno do města, tvoří neopakovatelnou scenérii. Golf se dostává mezi domy a je sledován z oken, balkónů a teras. Návštěvníci se volně přelévají mezi městem a hřištěm, aniž by potřebovali taxi nebo autobus.
Vždyť jen pár kroků od hřiště si mohou odskočit do některé k prasknutí nabité hospůdky, nakoupit golfové vybavení v jednom z místních shopů nebo třeba zajít do kadeřnictví.
Není vůbec výjimečné, když domorodec zastaví cizince na ulici a pustí se s ním do řeči, pochopitelně o golfu. A všichni se navzájem fotí se slavnou klubovnou.
Kavárníkův údiv
Míchají se tady snad všechny anglické přízvuky, které na světě existují, a především v autobusech a obchodech se stane, že Američan nechápavě zírá na huhňajícího Skota.
Fanoušci Johna Dalyho, British Open 2010.
Při syté skotské snídani najednou kavárník začne ukazovat na Johna Dalyho v televizi: "Ten chlapík k nám chodí už týden na oběd. Nejdřív jsem nevěděl, kdo to je. Dává si hamburger, spoustu coly a vždycky když přijde, lidi si šeptají. Tak jsem usoudil, že to musí být někdo slavný, a včera jsem ho viděl v televizi."
Šéf je z těch, kdož normálně golf nesledují. "Ale jsem rád, že mu u nás chutná," dodá na adresu vítěze The Open z roku 1995. Hráče zkrátka můžete potkat ve městě na každém kroku.
Turnaj se nehraje v uměle vybudovaném prostředí z bílých stanů (i když těch jsou tady také tisíce metrů čtverečních), ale v běžně fungujícím maloměstě, které se jednou za pět let na jeden týden naplno oddá golfové euforii.
Přirovnat se to nejspíš dá k filmovému festivalu v Karlových Varech. Celé město je poblázněné golfem. O ničem jiném se nemluví a dokonce i lidé, kteří golf nehrají, ho celý týden sledují a jsou hrdí, že se celý golfový svět dívá do skotského St Andrews.
Zkrátka golf je tady v lidech zaklíněn jako osmnáctá jamka do místní zástavby. To jinde na světě nemají, a proto ta pokora, proto ta úcta a tak jedinečná atmosféra turnaje The Open.
