Napsal, že zasloužilý voják v době své prezidentské kampaně proti Georgi W. Bushovi v roce 2000 udržoval romantickou známost s lobbistkou Vicky Isemanovou. A prý pomohl několika jejím klientům při "hledání správných cestiček" ve Washingtonu.
"Jsem zklamán z toho, co napsaly New York Times. Nic z toho není pravda," popřel vše na tiskové konferenci John McCain s manželkou Cindy po boku. Vicky je prý jen známá. Mluvčí jeho kampaně Jill Hazelbakerová označila nařčení za klasickou snahu pošpinit úspěšného kandidáta.
Proč však tak bleskurychlá reakce? Příběh totiž okamžitě přebraly ostatní americké noviny, které spoluutvářejí veřejné mínění. McCaina by propírání údajné mimomanželské aféry s lobbistkou mohlo poškodit před konzervativními republikánskými voliči.
Ti mu nikdy nebyli příliš nakloněni, protože považují jeho postoj k imigraci za příliš měkký. A nelíbí se jim ani jeho vlažné názory na homosexuální sňatky. Až dosud dávali v primárkách přednost Mittu Romneymu a Mikeu Hucbabeemu. Vietnamský veterán se však bez jejich podpory do Bílého domu nedostane.
A na čem list New York Times obvinění postavil? Na výpovědi dvou bývalých senátorových spolupracovníků. Ty při kampani v roce 2000 znepokojilo, že se po McCainově boku objevuje příliš často blonďatá lobbistka Vicky Isemanová, která jako by vypadla z oka jeho manželce Cindy. Podle jejich tvrzení oba přesvědčili, aby se přestali vídat, protože se báli jejich romantického vztahu.
Ani další část příběhu nevrhá na Johna McCaina příliš dobré světlo. Těsně před volbami v roce 2000 se přimluvil u Federální komise pro telekomunikace, aby urychlila přidělení televizní licence v Pittsburghu. O tu usilovala firma, kterou zastupovala Isemanová a která štědře přisypala do měšce McCainovy kampaně.
Případ vyvolal vzpomínky na další McCainův hřích z minulosti. Na konci osmdesátých let se tehdy čerstvě zvolený arizonský senátor snažil ovlivnit postoj federálního dozoru k přítelově bance, která později kvůli podvodům zkrachovala.
Málem ho to stálo nadějně rozjetou kariéru, protože i tehdy přijal peníze na kampaň. Nakonec z toho vyvázl s důtkou. "Je to čestný člověk, ale trochu nerozvážný," řekl o něm jeho přítel William Cheshire.
V posledních dvaceti letech se McCain snažil očistit. Ostře bojoval proti vlivu lobbistů a proti korumpujícímu vlivu peněz velkých firem na volební kampaň. Pokud však nedokáže vyvrátit poslední obvinění, mohlo by ho to poškodit nejen u konzervativních voličů, ale i u nezávislých, jejichž hlasy ho dostaly blízko k republikánské nominaci do voleb. A demokraté by drželi zbraň k jeho diskreditaci.
