Ještě před jízdou Koloušek s Johanou losovali, který z nich si sedne vedle řidiče. "Na sedadlo smrti nikdo nechtěl. Já šel okamžitě dozadu, dobrovolně," poznamenal se smíchem Holeňák.
"Jezdí rychle, máme strach," pokračoval Koloušek. Na dotaz, jak rychle, záložník reagoval: "Po Praze si to sviští jako po dálnici. A po dálnici? To jezdí podle předpisů."
"Ale podle německých předpisů," přisadil si Holeňák. V Německu není na dálnici rychlost omezená, ale jen doporučená. "Něco se vám snad nelíbilo?" zlobil se na oko Štajner. "Kromě asi tří infarktů, to docela šlo," odpověděl Holeňák.
V autě vyhrávalo cédéčko s hity Michala Davida a četly se noviny. "Probírali jsme náš poslední zápas s Viktorkou Žižkov a byli zvědaví, jaké hodnocení dostal rozhodčí Puček. Docela jsem u toho se bavili," poznamenal Koloušek. Puček dostal od delegáta sedmičku, což znamená velmi dobrý výkon.
"Jestli je to moc vysoké hodnocení? Třeba i nízké," reagoval súsměvem Koloušek. On byl vrchním bavičem. Spolucestujícím vyprávěl příhodu, jak v neděli večer přišel domů po vypjatém zápase se Žižkovem, rozrazil dveře a zakřičel na vlastního psa. "Kliď se mi z očí, ty fandíš taky Viktorce."
"Mohli jsme se potrhat smíchy, " poznamenal Holeňák. "Úplně si ho dovedu představit, jak měl ty rudé oči, ještě soustředěný na zápas."
Na pražských silnicích vůz zpomalil. Zacpané ulice byly dobrou příležitostí pro další taškařici. Štajner na noviny napsal své telefonní číslo a přes okno je ukázal řidičce, stojící v zácpě vedle auta s libereckými fotbalisty. "Dokonce mu už volala, je z Moravy," hlásil Holeňák.
