Zázrak v porodnici Rekordně malé miminko
V pražské podolské nemocnici se odehrál doslova zázrak, když se podařilo zachránit holčičku s rekordně nízkou porodní vahou – 322 gramů. Narodila se v únoru loňského roku a pro ošetřující lékaře tím začalo několik měsíců boje o její život a budoucí zdraví.
„Péče o Kristýnku byla pro celý náš tým velká výzva, narození dítěte s takto nízkou porodní váhou je raritní celosvětově. Zkušenosti, které jsme během péče o holčičku získali, jsou pro nás velmi cenné a zcela určitě najdou uplatnění v péči o všechna nezralá miminka,“ hodnotí zpětně Petra Šaňáková, zástupkyně primáře pediatrie Ústavu pro péči o matku a dítě v Podolí.
Malá Kristýnka se narodila předčasně ve 24. týdnu, a to extrémně nedonošená a na hranici životaschopnosti, navíc s poloviční váhou, než bývá v této fázi těhotenství pro miminko běžné.
Šance na záchranu? 20 procent
Vyhlídky na záchranu byly zpočátku nízké. „Vzhledem k porodní váze Kristýnky byla pravděpodobnost, že se jí podaří zachránit, mezi 10 až 20 procenty,“ odhaduje Petra Šaňáková.
Mimo hlavních komplikací – extrémní nezralosti a velmi nízké váhy – museli lékaři čelit i dalším problémům. „Přístrojové vybavení a všechny zdravotnické prostředky a pomůcky, které používáme v péči o nezralé novorozence, nejsou dimenzovány na pacienty s takto nízkou porodní váhou,“ vysvětluje Šaňáková. Je přizpůsobené dětem s váhou kolem 500 gramů.
Vše však nakonec dopadlo dobře a holčička byla na začátku letních prázdnin propuštěna domů.
Podle maminky Kristýnka i nadále přibírá na váze a dosud se neobjevily žádné závažnější komplikace. Nicméně holčička zůstává pod dohledem lékařů a podle Petry Šaňákové se tomu nevyhne ani v budoucnu. „Bude sledována řadou specialistů, tak jako všechny extrémně nezralé děti,“ potvrzuje lékařka.
Matyášek, který nevážil ani kilo, vyhrál život. Vánoce už stráví doma |
V medicínském oboru zaměřujícím se na nedonošené děti – odborně označován jako neonatologie – se Česká republika řadí mezi deset nejlepších na světě. V evropském žebříčku je pak Česko spolu s Norskem a Švédskem na čtvrté příčce.
Úroveň se porovnává podle statistik novorozenecké úmrtnosti, jinak řečeno, čím nižší čísla úmrtnosti, tím lépe. Českým lékařům se navíc stále častěji daří zachraňovat menší miminka, jak potvrzuje i příběh Kristýnky. Kromě technologického vývoje a pokroku jim v tom pomáhají právě i nově získané zkušenosti.
Citlivější přístup k dítěti
Za posledních 15 let se obor zásadně proměnil i v samotném přístupu k pacientům. Daleko větší důraz se například klade na co nejcitlivější zacházení s dítětem tak, aby se co nejméně narušily jeho přirozené funkce – zejména dýchání a krevní oběh.
Předčasné narození se v Česku týká ročně okolo osmi a půl tisíce dětí, tedy zhruba sedmi a půl procenta všech novorozeňat. Jako předčasně narozená se počítají miminka, která přijdou na svět před 37. týdnem těhotenství (z celkových 40 týdnů). U extrémně nedonošených dětí mohou hrozit i trvalé následky, a to zejména pokud trpí více obtížemi najednou.
Měsíce útrap Ženu zachránilo odstranění žaludku
Devětapadesátiletá Blanka Čechová čekala na záchranu půl roku. Když dorazila 9. dubna z malého městečka v Českém Švýcarsku do pražské motolské nemocnice, byla „oteklá od hlavy až k patě“. V těle měla patnáct litrů vody, těžce dýchala i chodila.
Tou dobou už za sebou měla zápal plic, dva měsíce tápání v rumburské nemocnici a před sebou další nejasné měsíce. Lékaři už sice věděli, že se jí ztrácejí bílkoviny, ale nedokázali určit, kde přesně.
„Do Motola jsem se dostala díky panu přednostovi Kvapilovi. Tam mi udělali kompletně všechna vyšetření, která snad existují. Ale závěr nebyl žádný,“ vzpomíná Blanka Čechová na dobu, kdy vykazovala hodnoty těžce podvyživeného člověka s mentální anorexií. Jenže ona vyhublá nebyla, a to lékaře mátlo.
Dnes žije už měsíc a půl bez žaludku a na břiše má sedmadvacet stehů. Zákrok jí však zachránil život. „Místo žaludku má jen tenké střevo, které je napojeno na jícen. Bez žaludku člověk fungovat může, jenom musí zmenšit dávky jídla a jíst každé tři hodiny,“ vysvětluje vedoucí lékař úseku gastroenterologie nemocnice v Motole Radan Keil.
Hodnoty krevních testů z poslední kontroly navíc ukazují, že její bílkoviny se opět vstřebávají a jsou v normě. „S tímto onemocněním jsme se setkali poprvé,“ podotýká lékař.
Nejisté čekání
Cesta k dobrému konci ale trvala tři čtvrtě roku. Blanka Čechová si prožila i deprese, ale o víru nepřišla. V jejím příběhu však sehrál klíčovou roli Radan Keil, který nejdřív vyloučil, že se bílkoviny ztrácí ledvinami.
Po složitém zjišťování přišel na to, že „cedník“ mezi krevním oběhem a odchodem bílkovin je v zažívacím traktu. Následně se pustil do rešerše odborné literatury, kde s kolegy objevil roztok nutný k diagnostice.
Unikátní operace jí změnila život. Po letech se může normálně najíst |
„Vtip byl však v tom, že roztok není v České republice certifikován k použití,“ popisuje Keil první komplikaci. Požádal tedy Státní ústav pro kontrolu léčiv, aby mu užití schválil. Pak žádal zdravotní pojišťovnu, aby roztok proplatila.
Mezitím ubíhaly týdny, během kterých mohla Blanka Čechová zemřít na jakoukoli infekci. Všechna povolení získali lékaři po dvou měsících.
Podezření na žaludek se potvrdilo, a jediným řešením tak bylo orgán odstranit. Operace ale byla rizikem. Zatímco běžný pacient má bílkoviny před operací v pořádku, ona měla poloviční hodnoty.
„Operaci přežila dobře a pak jsme jen s napětím čekali, jestli to bude mít ten efekt. Už když odcházela, výsledky se výrazně zlepšily,“ neskrývá nadšení z úspěchu Keil.
Ač cesta k němu byla složitá, výsledek od počátku nejasný a rizika příliš vysoká, bylo podle Keila třeba mít vůli to dokázat. „O to víc nás to těší. Je to, jako kdybyste odvedl člověka z cely smrti a řekl, že byl osvobozen.“
Operace prostaty Šetrnější metoda z Itálie
Jedním z nejčastějších urologických zákroků na světě, ale i u nás, je operace zvětšené prostaty. Ročně ji v Česku podstoupí řádově tisíce mužů. „Postihuje to stále větší skupinu mužů, protože populace stárne a zvětšení prostaty je onemocněním staršího věku,“ vysvětluje důvody přednosta Urologické kliniky Thomayerovy nemocnice Roman Zachoval.
Chirurgie nejsou zázraky, ale dřina. Byrokracie zdržuje, říká lékař roku |
Právě v této pražské nemocnici nyní používají metodu převzatou od světově uznávaného experta v této oblasti, jímž je profesor Scoffone z italského Turína.
Zajímavá je podle Zachovala především tím, že je velmi šetrná a málo invazivní. „Unikátnost provedení je v technice operace. Jedná se o použití laseru při nízké energii, což vede k minimálnímu krvácení,“ objasňuje.
„Navíc podstatně rychleji vrací pacienty do běžného pracovního i osobního života,“ dodává Zachoval. Kromě urologických zákroků se metoda dá použít i u jiných onemocnění, jako jsou ta srdeční nebo cévní, ale je vhodná i pro pacienty s poruchami krevní srážlivosti.
