Už vám někdy zaskočil džus nebo se vylila káva do klína, když se vaše letadlo ve vzduchu náhle propadlo o desítky metrů? Pokud ano, můžete vlastně hovořit o štěstí, někteří cestovalé dopadli i hůř. Pokud jste alespoň mírné turbulence nezažili, věřte, že mezi cestovateli vzduchem jste výjimkou.
Firma Boeing se zřejmě domnívá, že má perfektní řešení vašich problémů. Americký patentový úřad na sklonku minulého týdne zveřejnil na svých stránkách informaci, že si výrobce letadel podal žádost o patent na detektor turbulencí během letu. Jako první si patentu všiml časopis NewScientist.
Neviditelný problém ohrožuje letadla
Současná letadla na palubě nic takového nemají. "V současné době se na palubě dopravních letadel využívá klasický meteoradar. Podle něj může pilot určit bouřku, její rozsah a intenzitu. Na základě těchto údajů pak lze předpokládat i výskyt turbulencí," říká profesionální pilot dopravních letadel, jehož jméno na přání neuvádíme.
Problémem jsou však takzvané čisté turbulence (Clear air turbulence – CAT), které jsou pro meteoradar neviditelné. "Čisté turbulence lze předvídat pouze nepřímo. Jejich indikací jsou rapidní změny teploty a především změny směru a rychlosti proudění vzduchu. Vyskytovat se mohou kdekoliv. Těžší letadla jim samozřejmě odolávají o něco lépe. Vždy je však lepší se jim vyhnout," vysvětluje pilot.
Čisté turbulence mají na svědomí dramatické propady dopravních letounů i o několik letových hladin. Dochází při nich i k vážným zraněním cestujících.
Vzdušné kapsy před kamerou
Boeing ve své patentové žádosti předpovídá nečekaně jednoduché řešení turbulentního problému. Stačí mít digitální kameru, počítač a sotfware na analýzu obrazu. Kamera je zaměřena na obzor a pravidelně ho snímá. V obraze pak software hledá charakteristické optické "zlomy" v linii obzoru, které mají být ukazatelem oblastí turbulentního proudění vzduchu.
Drobné optické poruchy vznikají podobně jako fata morgana, tedy nepravidelnostmi při šíření světla atmosférou. Světlo se totiž šíří "cestou nejmenší odporu" (správně podle principu nejmenšího času známého už od 17. století). Za některých okolností (třeba nad rozpálenou letní silnicí) není nejpřímější cesta nejrychlejší. V teplém (a tedy řidším) vzduchu se šíří rychleji než v studeném (a tedy hustém). Při vhodném "promíchání" atmosféry pak dochází ke vzniku takových optických jevů, jako je již zmíněná fata morgana.
Podle žádosti Boeingu může sledování drobných optických poruch v atmosféře poměrně spolehlivě odhalit oblasti s turbulencemi. A to na takovou vzdálenost, aby ji piloti mohli obletět.
Patent ovšem neuvádí, jak bude detektor fungovat v podmínkách snížené viditelnosti. Například, když bude obzor skrytý oblačností nebo v noci. Ale, jak poznamenává i NewScientist, v patentových žádostech společnosti často zamlčují důležité detaily.
Láce pro všechny?
Pokud bude systém tak jednoduchý, jak se na první pohled zdá, mohla by jím být snadno vybavena v podstatě všechna dopravní letadla. Turbulence totiž neškodí jen zdraví nebo pohodě cestujících. Trpí při nich i drak letadla. V některých případech musí být stroj dokonce stažen na mimořádnou technickou kontrolu. Levný detektor turbulencí by společnostem ušetřil náklady.
Cena ale samozřejmě bude záviset na úspěchu Boeingu při patentovém řízení. Schválení projde v USA padesát procent patentů. Peníze ale vydělá jenom zhruba jedno až dvě procenta z nich. Detektor turbulencí by se do téhle elity mohl snadno zařadit.
Škody způsobené leteckým společnostem dosahují podle starších údajů Amerického úřadu pro letectví zhruba třiceti milionů dolarů za rok. Navíc se počet incidentů s turbulencemi nepodařilo během posledních dvou desetiletí nijak snížit.
