V novém působišti je zatím jen pár dnů, přesto už stihl odehrát tři přípravné zápasy, přičemž ten zatím poslední byl na programu včera dopoledne.
Prvoligová Mladá Boleslav i s Jakubem Fulnekem v sestavě doma hostila druholigový FC Vysočina. Tedy tým, jehož barvy hájil Fulnek v předchozích pěti letech.
„Věřím, že svůj první gól za Boleslav vstřelím právě klukům z Jihlavy,“ usmíval se před zápasem čtyřiadvacetiletý rodák z Metylovic na Frýdecko-Místecku.
Jenže nedal, a ani žádný z jeho nových spoluhráčů. Naopak jihlavští fotbalisté se trefili hned dvakrát a překvapivě vyhráli 2:0.
Na prohraný zápas se ptát nechci, zajímá mě, jak si v Boleslavi zvykáte?
Všechno je jen pozitivní. Jsem opravdu rád, že tady můžu být, užívám si to. Jasně, na některé věci si teprve zvykám, ale to jsou jen drobnosti. Třeba ohledně města.
Jako že ještě pořádně nevíte, kde dobře nakoupit nebo se najíst? Žádný z nových spoluhráčů vás zatím Mladou Boleslaví neprovedl?
(usmívá se) Nebyl čas. Jsme teprve na začátku přípravy. Ale samozřejmě, že mi kluci poradili, když jsem potřeboval, nebo se mnou zašli na jídlo. On to zase takový rozdíl oproti Jihlavě nebude.
Možná co do velikosti města, ovšem po sportovní stránce je v současnosti dost zásadní. V Mladé Boleslavi totiž mají jak nejvyšší fotbalovou ligu, tak i hokejovou. Ale na tu jste asi zatím taky neměl čas zajít, nebo snad ano?
Ne, ale doufám, že se k tomu dostanu. Rád se půjdu podívat.
O vašem možném odchodu se spekulovalo už loni v létě, zájem údajně měly Teplice...
Je pravda, že se tehdy můj odchod nějak řešil, ale nedopadlo to, Jihlava mě nepustila.
Podobně jako například trenéra Martina Svědíka. A stejně jako on jste ani vy nezatrpkl...
Snažil jsem se odvádět maximum, věřil jsem, že přijde další šance. Ono by to taky mohlo být kontraproduktivní, kdybych něco sabotoval. Respektoval jsem rozhodnutí klubu a teď jsem spokojený.
Jakou roli ve vašem odchodu hrál exmanažer FC Vysočina a současný manažer Boleslavi Josef Jinoch?
Asi velkou. On mě znal delší dobu, ví, jaký jsem hráč. A já jsem rád, že s ním můžu zase spolupracovat.
Při odchodu z Jihlavy jste se nechal slyšet, že jste cítil, že potřebujete změnu. Když to malinko zlehčím, tak změn jste si v poslední době v FC Vysočina musel užít poměrně dost, ne?
(směje se) Je pravda, že Jihlava teď prožívá turbulentní období. Ale já věřím, že všechno dobře dopadne a kluci budou hrát na konci sezony minimálně baráž o postup.
To si vážně myslíte, nebo je to jen přání?
Moc to Jihlavě přeju. A pokud mi to vyjde, chtěl bych se na nějaké její zápasy přijet podívat.
Když se teď budeme věnovat znovu hlavně Mladé Boleslavi, na co se nejvíc těšíte? Mluvil jste o ambicích zahrát si s boleslavským týmem evropský pohár...
No jasně, tohle je samozřejmě větší téma, než bylo v Jihlavě. Ale zase se k tomu nějak zásadně neupínám. Vyhlašovat něco, když jsem tady týden, to nechci. První věc je, abychom se dostali na vyšší příčky. Kádr na to rozhodně máme.
Jak byste zatím ohodnotil své výkony v přípravných zápasech?
Vždycky to může být lepší. Snažím se dívat na věci, které se dají zlepšit, a těch bylo dost. Už jsem mohl dát i nějaký gól, šance na to byly, na druhou stranu je pořád teprve začátek přípravy a ne všechny věci jsou tedy logicky na sto procent.
Dívala jsem se, že vaši noví spoluhráči na vás hned v prvním utkání nachystali klasickou léčku s kapitánskou páskou, abyste musel platit mnohem větší zápisné...
(směje se) Popravdě řečeno, já ani nedoufal, že bych se tomu mohl vyhnout. Každopádně jsem se raději neptal, jak vysoké to zápisné bude, aby mě z toho nekleplo.
Teď už to víte?
Přibližně. Uvidím, nějak to budu muset dát dohromady. (směje se) Samozřejmě zaplatím, tyhle věci k tomu prostě patří. Kluci kolem toho udělali srandu a já splnil svůj úkol. Jako kapitán jsem dovedl tým k vítězství (Boleslav porazila Viktorii Žižkov 3:0).
Jakub Fulnek z Jihlavy (vlevo) a Petr Javorek z Českých Budějovic zápasí o míč.
A co auto, už jste si jako správný Boleslavák pořídil škodovku?
Jezdím v ní od svých osmnácti a asi u ní teda budu muset zůstat. I když já ani změnu neplánoval.
Vraťme se přece jen ještě na chvíli k Jihlavě. Na Vysočinu jste přišel v nějakých devatenácti letech a za pět let si člověk určitě vytvoří nějaké pouto. Nebo ne?
Máte pravdu, je to kus života. Už navždycky budu mít v hlavě, že to byla Jihlava, která mi dala šanci jako první.
Jelikož je pořád teprve začátek roku, co byste popřál sobě, Boleslavi a Vysočině?
Jihlavě samozřejmě to, aby se co nejrychleji vrátila do první ligy a stabilizovala klub. Boleslavi, aby vyhrála všechny zápasy a já abych jí k tomu pomohl nějakými góly a nahrávkami.
