V roce 1989 se někdejší opoziční aktivista - v 80. letech se jako právní poradce ochránců přírody angažoval proti stavbě vodní elektrárny Gabčíkovo-Nagymaros na Dunaji - stal jedním z hlavních tvůrců nové maďarské ústavy, jejíž dodržování pak kontroloval z funkce předsedy ústavního soudu po dalších osm let. Svým působením výrazně přispěl k dodržování lidských práv a etablování právního řádu v Maďarsku, mimo jiné se angažoval pro odškodnění obětí komunismu a zrušení trestu smrti.
Narodil se 3. ledna 1942 v jihomaďarském městě Pécs. Jeho matka pocházela z bohaté rodiny, a tak kvůli třídnímu původu celá rodina žila v 50. letech v hluboké chudobě. Na místní univerzitě vystudoval práva, doktorát získal v Jeně v tehdejší Německé demokratické republice. Od konce 60. let pracoval v Maďarské akademii věd. Roku 1981 byl jmenován profesorem na budapešťské Univerzitě Eötvöse Lóránda, v dalších letech přednášel i na Katolické univerzitě Pétera Pázmánya. Obdržel čestný doktorát z univerzity v Kolíně nad Rýnem, kde působil jako hostující profesor, a byl členem prestižních mezinárodních právnických organizací.
Slovenský deník Pravda připomněl, že Sólyom v roce 2009 způsobil mezi Slovenskem a Maďarskom diplomatickou roztržku kvůli plánu navštívit Komárno a odhalit tam sochu prvního maďarského krále. Do Komárna hodlal přicestovat 21. srpna, tedy na výročí invaze do Československa, které se zúčastnily i maďarské jednotky. Došel však jen do středu mostu mezi maďarským Komáromem a slovenským Komárnem, dál jej nepustili.
O rok později se Sólyom už jako bývalý prezident zúčastnil oslav svatého Štěpána v Komárně bez problémů.
