Litviněnko pracoval jako agent nejprve pro sovětské tajné služby KGB a později v ruské FSB, kde se věnoval potírání organizovaného zločinu. Později však začal kritizovat politiku Kremlu i poměry v rozvědce. Veřejně prohlásil, že jeho nadřízení plánovali vraždu oligarchy Borise Berezovského. Hned poté musel tajné služby opustit a opakovaně byl vyšetřován i vězněn.
Alexander Litviněnko v londýnské nemocnici.
V roce 2001 získal občanství Velké Británie a začal pracovat pro tajné služby MI5 a MI6. Na podzim 2006 se sešel se dvěma ruskými agenty Andrejem Lugovým a Dmitrim Kovtunem. Ti mu podle britských úřadů měli do čaje vmíchat radioaktivní polonium. Zemřel 23. listopadu, tři týdny po schůzce s ruskými agenty. Než se tak stalo, obvinil ze své vraždy prezidenta Vladimira Putina.
Rusko své občany ke stíhání v Británii odmítlo vydat. Příznivci Litviněnka kritizovali Londýn, že nechce vyšetřováním tohoto případu pošramotit obchodní vztahy s Moskvou. Po zhoršení vztahů mezi Ruskem a Západem v souvislosti s krizí na Ukrajině však letos v lednu britský nejvyšší soud znovu kauzu otevřel (více zde).
Vražda novinářky kritizující Putina
Ve světě podobný rozruch vyvolal i případ zavražděné novinářky Anny Politkovské, která byla zastřelena jen o měsíc dříve než zemřel Litviněnko. Útočník její život ukončil šesti ranami z pistole ve výtahu domu v Moskvě, kde žila. Patřila mezi nejznámější ruské novináře a obránce lidských práv.
Zavražděná ruská novinářka Anna Politkovská.
V opozičním listu Novaja gazeta pranýřovala porušování práv civilního obyvatelstva v Čečensku ruskými jednotkami, informovala o vraždách, znásilňování a únosech. Nepřátele si nadělala i články o korupci a byla nesmlouvavým kritikem Kremlu v čele s Vladimirem Putinem.
Loni v červnu poslal soud za vraždu Politkovské do vězení na doživotí Lom-Aliho Gajtukajeva a Rustama Machmudova. Prvně jmenovaný podle soudu vraždu zosnoval a druhý muž ji 7. října 2006, v den narozenin prezidenta Vladimira Putina, uskutečnil. Další tři další pachatelé, kteří se na likvidaci novinářky podíleli, dostali tresty ve výši dvanáct, čtrnáct a dvacet let vězení. Advokáti odsouzených oznámili, že se odvolají (více čtěte zde).
Smrt ve vazbě
Další podivné úmrtí Rusko zažilo v listopadu 2009. V polovině měsíce ve vyšetřovací vazbě zemřel právník Sergej Magnitskij, údajně na selhání srdce a zánět slinivky břišní. Tomu však mnozí nevěří. Když ho nalezli mrtvého, bylo vidět, že byl brutálně zmlácen.
Sergej Magnitskij
Magnitskii byl zatčen v roce 2008 poté, co obvinil skupinu vysokých hodnostářů z miliardových machinací na úkor fondu Hermitage Capital a ruského rozpočtu. Vyšetřovatelé právníka obvinili z údajných daňových úniků. Během roční vazby se jeho zdraví zhoršovalo a vyšetřovatelé se ho údajně snažili donutit k doznání odmítáním lékařské péče. Když si právník stěžoval, pokaždé se mu podmínky vazby zpřísnily. Zemřel pouhých osm dní před tím, než měl být propuštěn.
Magnitského si coby právníka najal William Browder, bývalý šéf investičního fondu v Rusku Hermitage Capital. Browder byl z Ruska vyhoštěn v roce 2005, a tvrdí, že se stal obětí korupčního spiknutí.
Kvůli smrti Magnitského stál před soudem hlavní lékař věznice Butyrka Dmitrij Kratov, nicméně prokuratura své obvinění proti němu v roce 2012 stáhla (více zde).
Další Litviněnko?
Ve stejném roce ve svém domě nedaleko Londýna nečekaně zemřel ruský podnikatel Alexandr Perepiličnij. Provedené pitvy neukázaly, co bylo příčinou smrti, proto se objevily spekulace, že byl otráven podobně jako Litviněnko.
Sebevražda v KyjevěBývalý vlivný poslanec ze strany loni svrženého ukrajinského prezidenta Viktora Janukovyče Michail Čečetov spáchal v noci na sobotu sebevraždu. Vyskočil z okna svého bytu. Čečetovovi hrozilo vězení kvůli tomu, že se na sklonku Janukovyčovy éry podílel na zřejmě zfalšovaném schválení kontroverzních zákonů, jež omezovaly občanská práva a oponenti režimu je označovali za „diktátorské“. Podle agentury Interfax Čečetov po sobě zanechal dopis na rozloučenou. Kyjevská policie sice okolnosti smrti vyšetřuje podle paragrafu o úkladné vraždě, ale podle policistů jde o standardní proceduru a v daném případu je jasné, že jde o sebevraždu. |
Rus ve Velké Británii také získal politický azyl. Prý už tehdy se k Britům dostaly informace, že se o něj mohou zajímat „ruští oficiální činitelé“. Perepiličnij byl totiž klíčovým svědkem v kauze rozsáhlých defraudací, jichž se údajně dopustili úředníci ruské státní správy.
Jeho smrt navíc mohla souviset i se smrtí Magnitského, protože mu měl dodávat některé z důkazů.
Politická provokace, dílo extremistů a další motivy
Debatu o smrti nepohodlných Rusů znovu rozvířilo páteční zabití opozičního politika Borise Němcova. Toho zastřelil neznámý útočník čtyřmi ranami v centru Moskvy, když se procházel s mladou ukrajinskou modelkou Annou Duryckou (více čtěte zde). Vyšetřovatelé ji vyslechli a poskytli jí psychickou pomoc.
Úřady pracují s několika verzemi: politickou provokací, dílem islamistů a extremistů, ukrajinskou stopou či souvislostí s politikovým podnikáním či osobní nenávistí vůči němu. Ani slovo o tom, že Němcovova vražda může být pokusem „potrestat“ někoho, kdo nesouhlasí s politikou Kremlu, nebo místních baronů (komentář k vraždě opozičního kritika Kremlu čtěte zde).
„V současné chvíli vyšetřovatelé zvažují několik verzí, a to i vraždy jako provokace kvůli destabilizaci politické situace v zemi. Němcov se mohl stát svého druhu předhozenou obětí pro ty, kdo se neštítí dosahovat svých politických cílů jakýmikoliv metodami,“ prohlásil mluvčí federálních vyšetřovatelů Vladimir Markin.
Vyšetřovatelé podezírají i islamisty kvůli svědectví, že Němcov dostával vyhrůžky kvůli svému postoji vůči lednovému zmasakrování pařížské redakce satirického časopisu Charlie Hebdo.
Prověřuje se také verze, spojující vraždu s válkou na Ukrajině. „Není tajemstvím, že na obou stranách konfliktu jsou velice radikální osoby, které se nepodřizují žádným autoritám,“ upozornil Markin.
„Není pochyb, že zločin, jakož i místo činu, byly pečlivě naplánovány,“ prohlásil Markin. „Je zjevné, že strůjci a vykonavatelé zločinu měli povědomí o předpokládané trase.“ Specialisté se nyní snaží vystopovat všechny telefonáty provedené v okolí místa činu těsně před a po vraždě. Kriminalisté také zkoumají záznamy z pouličních kamer.
Vražda byla podle předběžných poznatků spáchána pistolí Makarov; na místě se našlo šest nábojů ráže devět milimetrů. Pistole Makarov bývala standardní zbraní sovětské armády a policie a v Rusku a dalších postsovětských zemích se stále běžně používá.
Na vyšetřování se podle mluvčího podílejí nejlepší odborníci, kteří využívají nejnovější technologie a moderní techniku.
