"Další zadržování akt by jen rozněcovalo fantazii novinářů," odůvodnil rozhodnutí Wittové advokát Hein Düx. "Teď si každý bude moci udělat obrázek."
Správní soud v Berlíně zakázal v únoru materiály o Wittové vydat tisku. Novináři z nich chtěli vyčíst způsoby propojení někdejšího východoněmeckého vrcholového sportu se státní bezpečností v Německé demokratické republice (NDR). Bývalá krasobruslařka tehdy prohlásila, že hodlá za každou cenu zabránit zveřejnění dokumentů. Za to, aby dokumenty nebyly vydány novinářům, se postavil i bývalý kancléř Helmut Kohl.
Veřejnost se tak, díky tomu, že Wittová změnila názor, dostane k 181 straně z daleko objemnějšího 1300stránkového svazku. Menší část vypovídá, že krasobruslařka nefigurovala jen jako oběť, nýbrž také jako osoba "zvýhodněná".
Privilegia pro sportovce
Atraktivní krasobruslařka, která se po pádu berlínské zdi bleskově přidala k profesionálům a stále se v Evropě i za mořem těší velké popularitě, měla stejně jako mnoho dalších špičkových východoněmeckých sportovců mimořádná privilegia a mohla na rozdíl od 'obyčejných lidí' volně cestovat do kapitalistické ciziny.
Po pádu režimu Ericha Honeckera německý tisk spekuloval o tom, že spolupracovala se Stasi. Wittová sice přiznala, že byla s tajnou policií v kontaktu, ale tvrdí, že pro ni nepracovala.
Wittová ze svého "kontaktu" se Stasi podle dosud známých informací vytěžila automobil Lada a pak také vůz VW Golf. Lady si moc neužila, protože ji brzy nabourala. Pak si také přála byt v rodném Chemnitzu (bývalý Karl-Marx-Stadt) a nakonec i v Berlíně, v čemž jí Stasi vyhověla. Za to údajně tajné policii slíbila věrnost NDR, ačkoli útěkem na Západ by se vymanila z jejího vlivu a mohla si vydělávat mnohonásobně více.
Düx ale poukazuje na to, že hodnota darů, které dostala od vedení státu, je hluboko pod tím, co by krasobruslařka měla z reklamních smluv a exhibicí na Západě. V NDR naopak musela nejméně 80 procent výdělku odevzdávat státu.
Stasi Wittové nejen dávala
Podle úřadu pro dokumentaci Stasi ale materiály o Wittové líčí obraz krasobruslařky méně příznivě. Při schůzkách s agenty Wittová otevřeně vyjadřovala své materiální požadavky.
Ředitelka dokumentační centrály Marianne Birthlerová zároveň upozorňuje, že nelze krasobruslařku vnímat jako člověka, který jen využíval výhod. Po celá léta ji naopak Stasi dnem i nocí sledovala. Její byt byl prošpikován mikrofony, a tak tajná policie zaznamenávala i krasobruslařčiny milostné vztahy.
Wittová: Bylo to normální
Sedmatřicetiletá Němka je přesvědčena, že šlo o normální způsob odměňování úspěšných sportovců.
"Tehdy před třinácti lety ale brala tajná policie spolupráci s ní poněkud jinak," napsal list Der Spiegel. Ve spisech se prý mluví o "skutečně důvěryhodném vztahu, protože Katarina Wittová vidí v ministerstvu vnitra partnera, kterému se může svěřit se všemi svými problémy a starostmi, včetně těch, které se týkají jejích vztahů s muži."
"Ty spisy jsou intimní jako deník a já si nepřeju, aby si lidé četli o mém minulém životě," prohlásila v únoru Wittová, která získala zlaté medaile na olympiádách v Sarajevu 1984 a v Calgary 1988.
Zakročil i kancléř Kohl
Podle zákona z roku 1992 se mohou oběti Stasi seznámit se svými spisy, ale také pro novináře a historiky se otevírají akta, aby se přispělo k odhalování temného působení tajné policie nejen v NDR, ale také při špehování západoněmecké politické scény. Řadu let zákon fungoval bez námitek a bez soudních žalob, ale když se dotkl prominentního Kohla, bývalý kancléř zakročil a po něm se postavila na odpor také krasobruslařka.
Bývalý šéf vlády se ohradil, když měly o něm vedené dokumenty posloužit i vyšetřování sponzorského skandálu křesťanských demokratů (CDU), v němž hrál Kohl klíčovou úlohu. Akta se týkají jeho osoby a špionáž NDR je pořídila odposlechem.
