Šestašedesátiletý zesnulý neměl rodinu a jeho jedinou spojkou se světem byla Monika Szczypinská žijící v sousedním bytě. Protože byl dlouhodobě nemocný, starala se o něj a každý den k němu chodila. Den před svou smrtí už vypadal špatně, popisuje žena.
Když mu pak zavolala, už telefon nezvedal. A nakonec ho našla mrtvého. To bylo 11. listopadu. Szczypinská tehdy zavolala policii a předala jí klíče od bytu. „Bylo mi řečeno, že se o to někdo postará. Už to nebyla moje starost. Od té doby jsem se už od policie nic nového nedozvěděla,“ říká sousedka s tím, že se na nebožtíka ptala znova a znova.
„Říkali mi, že je možná pořád ještě na pitevně nebo že už ho možná pohřbili,“ pokračuje. Nakonec jí přišla zpráva od notáře, že bude potřeba do mužova bytu znovu zajít. Když se tam s ním vydala – 27. ledna – překvapení nemohlo být větší. „Zjistili jsme, že mrtvý tam pořád je.“
Ředitel vídeňské hygienické stanice Nikolaus Salzer nyní podle stanice ORF mluví o „řetězu nešťastných okolností“ a „problému v komunikaci mezi různými účastníky procesu“, tedy policií, pohřební službou a samotnou hygienou.
„Zčásti se na tom podílí také fakt, že zesnulý neměl rodinu ani jiné blízké, jinak by se tento incident nikdy nestal,“ řekl pro Vienna Today. Magistrát nařídil vyšetření události a Salzer dodává, že probíhá také interní audit. Celý případ je po vídeňské úřady novinka a ani dlouholetí zaměstnanci hygieny prý nic takového nepamatují.
