Na zápraží rodinného domu Johna a Heather Petersových ve wisconsinském Marshfieldu letos v dubnu vstoupili dva důstojníci v nažehlených uniformách a zaklepali na dveře. Zdrceným manželům předali urnu s popelem jejich syna Andrewa, který padl o dva měsíce dříve na Ukrajině.
„Měl jsem z toho divné, smíšené pocity,“ ohlíží se za návštěvou pro The Washington Post John Peters. „Na jednu stranu jsem byl rád, že je doma, že máme jeho ostatky. Ale na druhou stranu mi konečně došlo, že je navždy pryč.“
Andrew v minulosti prošel americkou armádou, po návratu do Wisconsinu si však nedokázal zvyknout na život civila. Když Rusové vpadli na Ukrajinu, zasáhly ho záběry rozbombardovaných měst a okamžitě vyslyšel výzvu Volodymyra Zelenského, který volal vojenské veterány z celého světa na pomoc napadené zemi.
 |
Jeho třiapadesátiletý otec, veterán války v Perském zálivu, to prý také zvažoval. „Ale po pár týdnech jsem přišel k rozumu. Řekl jsem Andrewovi, že tentokrát to vynechám. Nikdy to nepřiznal, ale asi si oddechl, že tatík tam s ním nepojde a nebude ho ztrapňovat,“ vzpomíná.
Přesná čísla nejsou k dispozici, ale předpokládá se, že na Ukrajinu odjely bojovat stovky dobrovolníků ze Spojených států. Některé do řad Mezinárodní legie zavedla touha po dobrodružství, jiné sympatie s napadenou zemí, další utekli před problémy doma.
Dosud jich padlo nejméně šestnáct a jejich příbuzní a kamarádi nyní řeší, jak si jejich památku připomínat. Američané poslední květnové pondělí tradičně ctí jako Den obětí války, kdy vzpomínají na všechny vojáky padlé v amerických vojenských taženích.
Jenže Ukrajina není Vietnam, Afghánistán ani Irák. Američtí dobrovolníci umírají na ukrajinských bojištích jako soukromé osoby, které uzavírají dočasný kontrakt s ukrajinskou armádou a pobírají od ní žold 500 až 3 500 dolarů měsíčně.
Stal se jedním z nás. Padlého Američana zahalili Ukrajinci svou vlajkou |
Americká vláda od nich oficiálně dává ruce pryč. Petersovi tak spolu s urnou svého syna neobdrželi kondolenci od americké armády, ale od ukrajinské ambasády ve Washingtonu. Andrewovo jméno se nejspíš neobjeví ani na marshfieldském památníku padlých amerických vojáků.
„Nejspíš bychom si tím zadělali na průšvih nebo vyvolali hněv lidí, kteří do toho jinak nemají co mluvit,“ říká John Peters, který památku svého syna uctil vyvěšením ukrajinské a americké vlajky na zápraží.
Na kterém pobřeží není naše krev?
Někteří rodiče na ostatky svých synů stále čekají. Cooper Andrews padl u Bachmutu v polovině dubna, jeho matka však zatím mohla uspořádat jen vzpomínkové setkání v presbyteriánském kostele v jeho rodném Clevelandu.
Bývalého skauta a příslušníka námořní pěchoty podle ní prý zavedl na Ukrajinu jeho smysl pro spravedlnost. „Měl už takový přístup: Kdo, když ne my?“ vzpomíná na svého syna Willow Andrewsová a stěžuje si, že ministerstvo zahraničí jí s návratem ostatků moc nepomáhá.
Podobnou zkušenost mají i příbuzní a kamarádi Gradyho Kurpasiho, jehož tělo se vrátilo do Ameriky počátkem května. Padesátiletý veterán z Iráku se na Ukrajině příliš neohřál. Při obraně Kyjeva se přidal k Mezinárodní legii, už v dubnu 2022 ale padl během průzkumné mise západně od Chersonu.
Trvalo třináct měsíců, než ukrajinští dobrovolníci našli a identifikovali jeho kostru v polích u vesnice Oleksandrivka. „Naprostá hrůza,“ stěžuje si na přístup ministerstva zahraničí Kurpasiho kamarád George Heath. „Po zpackaném odchodu z Afghánistánu jsem ale od nich nic jiného nečekal. Možná bylo dobře, že svojí neschopností Gradyho návrat nekomplikovali.“
Ministerstvo se brání, že při pátrání po ostatcích padlých Američanů úzce spolupracuje s ukrajinskými úřady a všechny dostupné informace sdílí s rodinami. George Heath se zatím chystá kamarádovu památku uctít po svém: jeho jméno si nechá vytetovat, podobně jako jména padlých spolubojovníků z Afghánistánu.
„Grady vždycky své emaily končil citátem z Horatia: ‚Na kterém pobřeží není naše krev?‘ Nechám si to vytetovat na ruku,“ dodává pro The Washington Post přítel padesátiletého kapitána americké námořní pěchoty, kterému se na Ukrajině dostalo hrdinských poct.
