Je útok Turecka v syrském Džarábulu porušením svrchovanosti Sýrie?
Technicky ano. Porušení svrchovanosti je to pokaždé, když vám na vaše území bez dovolení vstoupí cizí vojenské jednotky. Tento klasický přístup však v případě Sýrie už nemá moc praktický smysl. Sýrie se před dvěma nebo třemi lety de facto jako stát rozpadla. Asadův režim je teď sice na postupu díky podpoře Rusů, ale kontroluje stále jen menší část území. O větší část se bojuje nebo ho mají pod kontrolou opoziční skupiny od Islámského státu až po frontu an-Nusrá. Zvláštní entita jsou pak Kurdové.
Lukáš VisingrVojenský odborník a publicista. Zaměřuje se především na témata vojenství a zbraňových systémů. Vystudoval Bezpečnostní a strategická studia na Masarykově univerzitě, kde i jeden čas přednášel. |
Omezení rozpínavosti Kurdů je právě jedním z důvodů, proč Turecko svůj vpád do Sýrie odůvodňuje. Čeho se vlastně snaží podle vás dosáhnout?
Turci původně vsadili neskutečně moc do svržení Asada. Jejich představa byla, že syrská opozice svrhne Asada a nastolí proturecký režim, který bude demokratický jen na oko, ale v jádru bude islamistický. Mysleli, že tento režim jim pak pomůže potlačit ambice Kurdů. Tenhle plán ale zkrachoval. Asad má přímou podporu Ruska a Kurdové jsou na vzestupu. Řekl bych, že vpád na sever Sýrie může být od Turecka i projevem zoufalství a bezradnosti. Oni už neví, co dělat, tak zkouší, co půjde.
Co může tento vpád vyvolat na mezinárodním poli?
Záleží na tom, jak moc jsou Turci ochotní riskovat. Nesmí se zapomínat, že kurdské jednotky se těší podpoře jak z USA, tak z Ruska. Turecko si nyní musí rozmyslet, jak moc je ochotné riskovat, že se proti němu definitivně obrátí USA. Stejně tak by mohlo přijít o křehké smíření s Ruskem. Tohle by se Turkům mohlo velice vymstít. Je to nebezpečná hra.
Jak může podle vás Rusko zareagovat?
Co udělá Rusko i Turecko záleží na tom, jak moc blafují. Rusové mohou zvýšit intenzitu operací. Mohou tam přisunout další jednotky, což jsou schopni zvládnout rychle. I oni však nyní řeší, jestli jsou ochotní jít do přímé konfrontace s Tureckem. Na jednu stranu by jim tím mohli vrátit sestřelení bombardéru z loňského roku (více zde), na stranu druhou je to útok na člena NATO, nehledě na to, jak sporným členem Turecko je.
Jak si obě strany nyní stojí?
Turci mají výhodu v tom, že jsou přímo na hranicích se Sýrií a jsou schopni tam teoreticky rychle poslat rozsáhlé vojenské síly. Rusové sice jsou schopni tam poslat síly, ale musí spoléhat na přesun po moři nebo vzduchem, a to je omezuje. Ruské letecké operace mají nyní velkou intenzitu, jejich možnosti to ale napíná hodně. Podle mě už Rusové nemůžou dělat o moc víc.
Jaké je v tom všem postavení Spojených států. Ty dlouhodobě spolupracují v Sýrii s Kurdy, ale přitom nyní podporují vpád Turecka, který je proti Kurdům zamířeny. Není to od USA trochu kudla do zad?
Ano. Je to zmatené, americká zahraniční politika je podle mého názoru naprosto nekoncepční. Začínám mít silné podezření, že Obama nemá žádnou koncepci pro Blízký východ. Že akce USA jsou jen neustálé improvizování a flikování záplat podle toho, co se aktuálně děje. Naprosto tam chybí dlouhodobá strategie. Osobně bych to navíc dal za vinu Hillary Clintonové, protože zahraniční politika USA je mnohem víc její než Obamova.
To je v obrovském kontrastu s tím, jak postupuje Rusko, které tam má strategii jasně danou. Ačkoliv si nemyslím, že podpora Kurdů byla od Ruska od začátku plánovaná, zapadala do jejich strategie, a tak to udělali. Rusko má na Blízkém východě jasnou vojenskou strategii, což se o USA říct nedá.
Jak mohou Kurdové odpovědět?
Turci mohli čekat, že se Kurdové sbalí a utečou, ale to by bylo dost naivní. Na Blízkém východě existuje i úsloví: „tvrdohlavý jako Kurd.“ Dá se čekat nárůst kurdských útoků v Turecku, protože to je logický krok - zasáhnout Turky doma.
