Zase jedna bouře ve sklenici vody.
V islámských zemích sice povolují až 4 manželky (kromě Turecka a Tuniska, v nichž je polygamie zakázána), ale za dodržení poměrně náročných podmínek, na které dosáhne jen málokdo. S další manželkou musí souhlasit manželka stávající, která nejčastěji takový sňatek nepovolí. Ani svobodné ženy nestojí o postavení další manželky. V zemích s legální polygamií tvoří vícečetná manželství průměrně jen asi 1 procento: mnohoženství je tedy mezi muslimy nepopulární a vzácné. Vyskytuje se prakticky jen v nejbohatších vrstvách.
V ostatní cizině jsou řádně uzavřené polygamní sňatky normálně platné a uznávané. NVýjimkou je snad jedině Rusko, které víc než jednu manželku nikomu neuzná.
Zákony o bigamii se vztahují pouze na sňatky, uzavírané v zemi, která bigamii zakazuje. Cizinec s legálními manželkami tedy žádný takový zákon v Evropě neporušuje.
Mezi Čechy není bigamie (de facto) ničím výjimečným - doktor Rath zdaleka není jediným příkladem: chybějící oddací list na faktické podstatě věci nic nemění. Tradiční zákaz bigamie je tedy stejně nesmyslný jako zbytečný: kdybychom ho zrušili, nestane se vůbec nic. Češi už navíc z racionálních důvodů nestojí ani o sňatek: polovina uzavřených manželství se rozvede v mediánu tří let, a polovina dětí se už dnes rodí z nemanželských vztahů - ten podíl už dlouho nezadržitelně stoupá, a budoucnost na tom nic nezmění.
