Tamace Ogawa bylo teprve deset let, když ji poprvé sexuálně napadl neznámý muž v metru. Útočník jí stáhl kalhoty i spodní prádlo a sahal na ni. Poté se na ni natlačil. Pamatuje si, jak byla v šoku a bylo jí špatně. Když se dostala domů, několikrát si omývala místo, kde se jí dotkl.
Postupem času se podobné incidenty opakovaly. Sexuálně napadená byla hned první den střední školy a z osahávání se stal evergreen cesty do a ze školy. Muži jí strkali ruce pod sukni uniformy i do spodního prádla. „Myslela jsme si, že jsem dítě. Nechápala jsem, co může dospělým přijít vzrušujícího na tom, že na mě sahají,“ uvedla Tamaka v reportáži webu al-Džazíra.
Její rodiče s ní o takových věcech nikdy nemluvili, ani jí neporadili, jak se chovat. Když na ni v metru sahali, styděla se a měla pocit, že si za to může sama. V hlavě jí utkvěl jeden útočník, který dokonce chtěl, aby s ním z metra někam odešla. „Vypadalo to, že si myslel, že se mi to líbilo,“ uvedla dnes 36letá žena. Když byla na střední škole, všechny dívky okolo ní prý zažívaly to samé.
Uniforma jako výzva k čikanu
Osahávání neboli „čikan“ není v japonské veřejné dopravě novinkou. Úřady dívkám radí, aby byly opatrné, jezdily ve vozech metra určených jen pro ženy a přemýšlely o tom, co si obléknou. Ženské vozy však nejsou dostupné vždy a středoškolačky nosí předepsané uniformy.
Právě uniforma z nich podle některých vytváří ideální oběť. Mnoho žen totiž přiznává, že obtěžování přestalo ve chvíli, kdy dostudovaly. „Jakmile jsem přestala nosit uniformu, už se to nikdy nestalo,“ říká dvacetiletá Kotomi Akari.
Dívky zmiňují při rozhovorech archetyp „Lolity,“ do kterého je uniforma pasuje. Odkazují tím na román ruského spisovatele Vladimira Nabokova, ve kterém popsal, jak dospělého muže přitahuje dvanáctiletá dívka. Podle profesorky trestního práva Hiroko Goto jde však především o japonskou kulturu, kde je mladá dívka „obrazem poslušnosti a podřízenosti“. Tento obraz navíc podporuje hojně rozšířený styl komiksu manga.
„Japonská společnost je vysoce patriarchální. Lidé věří, že muži by měli být nadřízení ženám,“ popsala Goto. Podle socioložky Kazue Muta vzrušují Japonce školačky nejen kvůli nízkému věku, ale i tím, že představují „symbol zapovězené nevinnosti a čistoty“.
„Nicméně, útočníci nejsou vždy motivováni sexuálně. Někdy hraje roli spíše touha ovládat a dominovat své oběti. Čím více je dívka v rozpacích, trápí se, je zmatená, tím více je útočník spokojený, protože to znamená, že ji ovládá a dominuje jí. Školačky jsou mladé a často poslušné a poddajné dospělým mužům,“ vysvětlila socioložka.
Bizarní bary s hanbatou obsluhou
Zatímco na jedné straně si některé dívky stěžují, že jsou objektivizovány a napadány, na druhé straně fungují v zemi podniky, kde si nechávají platit za svou společnost. Ve městech jsou tematické bary nazvané jako JK café, kde je JK zkratkou pro „joši kosei“, tedy středoškolačka. Dospělí muži zde platí za to, že si popovídají s nezletilou dívkou v uniformě, nechávají si vykládat osud nebo si od ní nechají vyčistit uši. Jen kus od vlakové stanice Ikebukuro v Tokiu je takových podniků celá řada. Uvnitř najde zákazník nevinně vypadající menu, ve kterém je růžovým písmem vypsaná celá škála služeb.
V některých mohou ženský personál za úplatu i osahávat. V těch by však dívky měly být podle zákona zletilé. Jeden ze zákazníků uvedl reportérům, že zaplatil 15 000 jenů (asi 3 300 korun), aby se dostal do baru, který byl zařízený tak, že působil jako vlaková souprava metra. Poté si tam mohl vybrat, jakou ženu chtěl. Populární jsou zde právě dívky oblečené jako školačky nebo sekretářky. „Oni (japonští muži) milují roztomilé, čisté, mladé. To je to, co je vzrušuje. Já se tam chodím pobavit,“ řekl 38letý zákazník, který odmítl uvést své jméno.
Ogawa, která se ve vlaku stala terčem útočníka, vidí problém i v japonské pornografii. V zemi je hojně rozšířená manga pornografie, ve které jsou kreslené školačky často znásilňovány. Ostatně až v roce 2014 prošel v Japonsku zákon, který držení dětské pornografie zakázal.
Podle loňského průzkumu, kterého se účastnilo téměř 10 tisíc žen ve věku 25 až 44 let, se terčem sexuálního obtěžování stala téměř třetina žen. Nejčastěji šlo o osahávání. Méně než 40 procent obětí se přitom ozve a něco s tím udělá.
V metru jsou plakáty, které před sexuálními útoky varují a nabádají dívky, aby se napadení nebály nahlásit. Oběti se však shodnou, že plakáty ničemu nepomáhají.
Jajoi Matsunaga, jejíž dceru v metru obtěžovali, se tak rozhodla zakročit jinak. Loni založila Organizaci proti osahávání, která rozdává informační letáky a šíří osvětu o sexuálním obtěžování dívek ve veřejné dopravě. Vyrábí také placky s nápisem „Osahávání je zločin. Já se nevzdám.“ Doprovází ho obrázek policisty, který chytá zločince. Placky si dívky mohou připevnit na batoh nebo oblečení. Ačkoliv se to zdá jako banální věc, většina dívek, které placku nosily loni od dubna do prosince, tvrdí, že útoky ustaly.
