Kdybychom měli podmínky jiné? To bychom nesměli být Češi. My je máme jen takové, jaké si je spíše neumíme, než umíme udělat. Nikoho nesneseme, se všemi jsme se rozbratřili, z velké říše máme pidizemičku, tu pod sebe na naše obrovské štěstí vzala ještě větší a mocnější říše než bylo rakouské mocnářství a my máme zase nápinky si to znovu a opět, jako v historii stále dokola, podělat.
Tady se zase najdou výmatlové, nevzdělaná mudrlantská lůza, která nezná historii a chtěla by si ji asi prožít znovu. Frustráti a ničemové natahující jen ruce a samozřejmě do nich nic nedostávajíce, líní, tupí, by chtěli z EU vystupovat myslíce si zřejmě, že naše armádička by nám zajistila suverenitu a že bychom dokázali proti Německu vyhrát například spor o migranty, jako jsme to dokázali v EU, a naše ekonomička by asi jen kvetla, jako ta jejich odporná česká náckovská hloupost. Nacionální socialismus, česká obluda, stále ještě žije.
Celé generace lidí, i českých, snily o sjednocené Evropě, žijící v bídě, hladu, neustálých válkách a utrpení. My dnes žijeme jejich sen, máme krásnou, bohatou a velkou vlast, máme se jako jsme se nikdy neměli, jsme doma v celé Evropě, nikdo nad námi neohrnuje nos jako my nad všemi, což je nesmírně odporná česká národní vlastnost. Ne že by jiní tedy byli svatí.
Naši lidé kdysi, když obluda českého nacionalismu byla ještě malinkatá, vždy chodili do světa na zkušenou, protože jen poznání světa z nás dělá lidi schopné mít rádi ty druhé, respektovat je, milovat jejich krásné země plné skvělých a úžasných lidí. Ne se nad nimi ušklíbat. Pendleři se jen uculují nad závistívými výkřiky socek z Česka.
Třicet let svobody a nemáme samostanou ekonomiku, jsme sedmnáctou spolkovou zemí Německa. Je načase to změnit. Tenhle současný neřád z Číny by to mohl zlomit.
