Zdraví japonského císaře Akihita v posledních letech chřadne. Na veřejnosti se objevuje jen výjimečně a začíná se spekulovat o možnosti, že by svůj post opustil, byť mu japonské zákony oficiální abdikaci nedovolují. Akihito proto v pondělním projevu zmínil možnost, že by většinu povinností přenechal svému následníkovi, zatímco on sám by formálně zůstal japonským císařem.
Akihito, poslední císař. Jeho úděl není žádný med |
Na chryzantémovém trůnu by v budoucnosti měl usednout jeho nejstarší syn Naruhito. Šestapadesátiletý korunní princ symbolizuje poněkud uvolněnější podobu monarchie. Studoval v cizině, čas od času přednáší na jedné z japonských univerzit a v posledních letech se také stal tváří císařského paláce na mnoha oficiálních zahraničních cestách.
Jeho životní pouť začala 23. února roku 1960, kdy se v útrobách císařského paláce narodil budoucímu vládci Akihitovi a jeho manželce Mičiko. Jeho jméno sestává ze dvou starých čínských znaků z konfuciánských knih a doslova znamená „Člověk, který získá nebeské ctnosti“.
Dětství na císařském dvoře
Na císařském dvoře prožil šťastné dětství. Už v útlém věku ho fascinovala hudba, rád lezl po kopcích, jezdil na koni a fandil baseballovému týmu Jomiuri Giants. V dětství pramení také jeho celoživotní záliba v historii a dopravě, na pozemcích císařského paláce údajně sám objevil pozůstatky prastaré cesty.
„Už od dětství mě zajímaly všechny cesty a silnice. Mohou vás totiž zavést do neznámého světa. Žil jsem ve světě, kde jsem měl jen minimum možností vyjít ven z paláce, a cesty tak pro mě byly opravdu tím pomyslným mostem do neznáma,“ svěřil se o mnoho let později v knize australského investigativního novináře Bena Hillse s názvem Princess Masako: Prisoner of the Chrysanthemum Throne.
Od mládí navštěvoval vyhlášenou tokijskou univerzitu Gakušuin určenou výhradně pro potomky aristokratů, připomíná agentura AP. V roce 1974 ho osud zavedl do ciziny. Jeho otec krátce předtím navštívil Austrálii a země se mu tak zalíbila, že tam svého syna poslal na zkušenou. Naruhito se usadil v rodině obchodníka Colina Harpera a společně s jeho syny vyjížděl na výlety, hrál tenis a zdokonalil se ve hře na housle. Zdolal také bájnou horu Uluru.
Po návratu do vlasti pokračoval ve studiu na univerzitě Gakušuin, kde v roce 1982 odpromoval a získal titul bakaláře v oboru historie. Jeho absolventská práce pojednávala o středověké lodní dopravě na takzvaném Vnitřním moři, sevřeném třemi hlavními japonskými ostrovy Honšú, Šikoku a Kjúšú.
Oxfordská léta
V červnu následujícího roku nastoupil na intenzivní tříměsíční kurz angličtiny. Chystal se totiž na studium v zahraničí. Dva roky strávil na prestižní Oxfordské univerzitě, což pro něj byla skutečná škola života. Poprvé v životě se o sebe musel starat zcela sám a bydlel spolu s ostatními studenty na koleji. Ani ve Velké Británii neopustil svou zálibu v historii a dopravě.
Předmětem jeho zkoumání byla lodní doprava na Temži v historickém kontextu. Na své domovské univerzitě Gakušuin, kde po návratu z Británie získal doktorát z historie, dodnes čas od času vede přednášky
Na studium v Británii Naruhito sáhodlouze zavzpomínal i ve své knize „Temže a já – Vzpomínky na dva roky na Oxfordu“. Japonský korunní princ v ní píše o návštěvě 21 hospod, ale i o svém působení v místním japonském dramatickém klubu či předsednictví oddílů karate a juda. Během svého pobytu stačil zdolat i všechny tři nejvyšší vrcholy Británie - Ben Nevis ve Skotsku, Snowdon ve Walesu a Scafell Pike v Anglii.
V Evropě se během studií setkával s dalšími aristokraty včetně britské královské rodiny. Ohromila ho jejich bezstarostnost a uvolněnost. „Královna Alžběta II. si sama dělala čaj a servírovala sendviče,“ zavzpomínal v knize.
Osudové setkání
V říjnu roku 1986 se Naruhito potkal svoji budoucí manželkou Masako. Ambiciózní studentka a budoucí diplomatka, která své dětství strávila v Moskvě a v New Yorku, mu uhranula na oficiálním přijetí španělské princezny Eleny. Naruhito byl krásnou Masako ohromen. Po prvním setkání se s ní několikrát sešel, což neuniklo pozornosti japonských novinářů.
Když Masako odjela studovat do Velké Británie, Naruhitův zájem neuvadal a dívku svých snů několikrát požádal o ruku. Císařský palác však jejich zásnuby oznámil až v lednu 1993. V červnu téhož roku si před zraky 800 hostů včetně mnoha významných státníků z celého světa řekli své ano. V tu dobu již byl Naruhito japonským korunním princem. V roce 1989 totiž zemřel stávající císař Hirohito a funkci po něm převzal jeho syn Akihito.
Císařský palác a spolu s ním i celé Japonsko dlouho čekaly na prvního potomka následovníka trůnu. V prosinci 2001 přišla na svět princezna Aiko. Ta se však následnicí trůnu stát nemůže, legislativa to umožňuje pouze mužům. Právě tlak císařské rodiny na zplození mužského následníka trůnu stojí podle zákulisních informací za vleklými zdravotními problémy Masako.
Od roku 2002 se až na několik výjimek stáhla z veřejného života. Údajně trpí emocionálními poruchami a takzvanými poruchami přizpůsobení. Tento lékařský termín označuje nestandardní reakci na výraznou životní změnu nebo stresovou životní událost. Až v roce 2013 se objevila na veřejnosti během ceremonie u příležitosti návštěvy krále Viléma Alexandra Nizozemského. Na veřejných akcích se jinak po boku svého manžela prakticky neobjevuje.
Zástupce Japonska v zahraničí
Postupem let korunnímu princi začínaly přibývat oficiální povinnosti, i kvůli zhoršujícímu se zdraví jeho otce. Angažoval se zejména v otázkách vodního hospodářství a námořní dopravy. V roce 2005 byl zvolen čestným prezidentem výstavy EXPO, která se konala v Japonsku. Stal se také čestným předsedou komise u příležitosti pořádání olympijských her v roce 2020.
Japonský císař přiznal zdravotní problémy. V úřadu ale musí zůstat do smrti |
V roce 2009 vedl diplomatickou delegaci do Vietnamu. O tři roky později Naruhito převzal veškeré povinnosti svého otce během císařovy operace srdce a následné rekonvalescence. V roce 2014 absolvoval týdenní oficiální cestu do Švýcarska.
Zkušeností pro převzetí císařského postu má i podle zahraničních expertů mnoho. Pro reprezentaci Japonska v zahraničí by se navíc jednalo o nezanedbatelnou vzpruhu. Císař Akihito totiž v posledních letech téměř neopouští svůj palác v Tokiu.
Podívejte se na pondělní vystoupení císaře Akihita:
