Může se novinář vydávat za někoho jiného, aby odhalil nepravost? V Česku se loni tímto způsobem podařilo odkrýt nekalé praktiky poslance ODS Jana Moravy, který sháněl kompromitující materiály na politické rivaly.
Zatímco v Česku případ vyvolal debatu nad praktikami novinářů, britští žurnalisté si tím hlavu nelámou a ani v Bruselu se nad takovým postupem nikdo nepozastavuje.
Britští politici žijí v posledních dnech případem korupce, který zveřejnil list Sunday Times. Jeho novináři v "převleku" za lobbisty fiktivních obchodníků zjistili, že lordi jsou ochotni za peníze měnit zákony. - čtěte Britští lordi brali úplatky, vláda chystá zákon, na jehož základě by je vyhodila
Novináři se vydávali za zástupce společnosti, která chce v Británii otevřít řetězec obchodů a potřebuje výjimku z dodatku zákona o obchodních poplatcích. Nabídli deseti lordům za pomoc peníze a čtyři z nich, z toho dva bývalí ministři, údajně pomoc přislíbili výměnou za odměnu mezi 24 tisíci až 120 tisíci liber (700 tisíc až 3,5 milionu korun). Vše si novináři nahráli.
Prozradím cla, bude na penzi
Podobné zneužití moci odhalil tento britský nedělník loni v září v sídle Evropské unie, v Bruselu.
Dva jeho novináři, opět jako lobbisté, tentokrát čínské firmy, šli po informacích, zda a jak EU opět uvalí na čínské zboží antidumpingové clo. Vysoký úředník přes obchod z Evropské komise, mimochodem velmi dobře placený, byl ochotný prozradit, co se chystá a které dvě firmy budou mít výjimku.
Odměna? 600 tisíc eur na účet, na kterém si podle agentury AFP střádal peníze na důchod. "Informace by měla hodnotu milionů eur pro firmy, které s Čínou obchodovaly," popsal nedělník.
Ani v jednom případě evropští komentátoři neřeší, jestli bylo morální, aby novináři veřejné funkcionáře vodili za nos. Britské deníky rozebírají, jestli lordové se zahraničními konty budou z horní komory vyřazeni, co začala vyšetřovat policie, a to, za kolik je možné, aby se britské zákony měnily ve prospěch obchodního řetězce nebo ruského Gazpromu.
Ani v Bruselu postup novinářů nevyvolal pohoršení, ale vyšetřování Evropského úřadu pro boj proti podvodům OLAF a roční "dovolenou" přistiženého úředníka.
Novináři se v Británii řídí kodexem a ten dovoluje tyto "převleky" v zájmu veřejnosti. Umožňuje jim skrytou investigaci, která se vejde do definice veřejného zájmu. Tím by třeba nebylo natáčení manželky politika ve fitness centru nebo nezletilých skrytou kamerou. Totéž platí pro odposlechy, popisují novináři v Británii. Tisk tam může jít dokonce dále než policie. Zatímco policisté nemohou být volavkami, novináři při dodržení určitých pravidel mohou být lobbisty, mecenáši a poradci smyšlených firem.
Dělá se to docela snadno. Jen v Bruselu je na patnáct tisíc registrovaných lobbistů, těch, kdo by měli za peníze prosazovat zájmy svých klientů.
A oblafnout jde nakonec i lobbisty samé, jak dokázal novinář z amerického Harper's Magazine. Ten se ve Washingtonu vydával za zástupce firmy z Turkmenistánu, která vyváží plyn. Koupil si britské mobilní číslo, nechal vytisknout vizitky, vymyslel příběh a založil internetovou stránku.
Oslovil pak čtyři lobbistické firmy, od kterých chtěl zlepšit vztahy "své" autoritářské vlády s Bílým domem. Dvě z nich opatrně vyzvídaly sérií otázek, co je zač, ale druhé dvě se domluvily na schůzce a brzy poslaly ceník.
Ani tento Američan, ani britští novináři nechápou, jak je možné, že jim stejná finta několikrát do roka vychází.
