Shlukem pobíhajících lidí si klestí cestu šestikolová Toyota s nápisem Hasiči. Šestiválec má odpich. Na odnímatelné nástavbě veze dva tisíce litrů vody. Auto dodané českou firmou z Poličky ale neveze Čechy. Uvnitř jsou Slováci.
„Čo robíš, pošli je sem…“ zazní povědomý jazyk. Věta je nedokončená. Všichni se překřikují.
Pohledem laika jde o naprostý chaos. Opálení Řekové pobíhají sem a tam. Někdo má lopaty, někdo se škrábe do prudkého kopce.
Není jasné, co tam chce dělat. Stále kdosi řecky křičí a někam telefonuje. Lomí rukama. Tváře se černají tmavou mazlavou hmotou. Pot smíchaný s popílkem a sazemi propůjčuje lidem vizáž horníků.
Slováky poznáte na první pohled, nejen dle nápisu na mundúrech. Jsou rozvážní. Bedlivě sledují, co se děje, a vyhodnocují, čím pomoci. Méně mluví. Čerpají vodu ze svých cisteren. Ta putuje změtí hadic až na kopec, kde šlehají plameny. Zde již hasiči oblečení do protipožárních obleků kropí celou stráň. „Tady sice není žádná vesnice, ale tuhle cestu musíme udržet,“ vysvětluje mi hasič, obsluhující cisternovou tatrovku.
Je svlečený jen do půl těla, shrbený. Nehne se však. Jako by do silnice vrostl. Hrudník se mu zvedá ztěžka, popraskané rty z pootevřených úst co chvíli vypustí hlasitý povzdech. „Na dnešek jsem spal jen dvě hodiny, v tom teple se víc spát nedá,“ omlouvá své viditelné vyčerpání. „Hlavně mě nenatáčej, měl bych problém,“ ujišťuje se.
Jsme v kopcích kousek nad vesnicí Kiotari. Letovisko známé z katalogů cestovek byste dnes nepoznali. Pláže a hotely jsou pusté, okolní stráně černé a spálené. Silnici lemují hasičské vozy. Slunce zakrývá dusivý závoj kouře. Ne, že by ale o to méně hřálo.
Požáry v Evropě 2023 |
Ze strategického pohledu nejde o důležité místo. Ale odtud vede jedna z mála silnic do vnitrozemí. Je to spojnice západního a východního pobřeží. Kdyby požár pronikl až k silnici, znemožnil by průjezd do dalších zasažených oblastí. Proto se svádí zuřivý boj o jinak bezvýznamný kopec u silnice.
„Pošli vodu,“ velí do vysílačky další hasič. Pak povel ještě třikrát zopakuje, protože kolem projíždějí dobrovolnické vozy Řeků, kteří sem míří pomáhat. Hlasitě přitom z korby auta povykují a mávají. Kolem jede buldozer, který shrnuje nízký porost a vytváří pruh pro zasahující hasiče.
Řeckého hasiče nepoznáte
Po zemi se jako anakondy plazí hadice slovenských hasičů. Poznáte je na první pohled. Jsou asi třikrát tlustší než hadice řeckých hasičů.
Ty působí někdy až směšně, neboť vypadají jako hračky odněkud z hobbymarketu. Jeden z Řeků se je snaží našroubovat na vývod vody z cisterny, ale kovový stahovák v místě spoje nevydrží a pukne. Muže zkropí proud vody.
Pro nás je to horší než pro turisty, říkají místní. Rhodos je jejich obživa |
Řecky cosi zaláteří, ale pak se usměje. Možná je zvyklý. Naopak slovenští hasiči si za pár dní na Rhodosu vydobyli skvělé renomé. Makají, dřou, nekecají a nepouštějí se do žádných dobrodružství. I když je vedro, mají na sobě minimálně trika s označením. Ti, co přímo hasí, jsou takzvaně v plné polní. U Řeků někdy ani nepoznáte, kdo je hasič, kdo dobrovolník a kdo čumil.
Uplyne asi hodina a z vrcholku kopce už se line jen dým. Plameny jsou pod kontrolou. Slováci a Řekové to dokázali. Uhájili přístupovou cestu do vnitrozemí a zachránili městečko Kiotari. Naskýtá se pár okamžiků pro oddech.
