"'Take your seats.' To bylo znamení, že přichází soudní tribunál - a v několika vteřinách zaznělo z úst téhož důstojníka 'Attention!' - Pozor! Všichni účastníci se postavili do pozoru, obžalovaní ovšem též. Někteří z nich, zejména vojáci Keitel, Jodl, Dönitz a Raeder se stavěli do pozoru jako před svým fýrerem - až na zdviženou pravici," vzpomíná ve své knize Norimberský soud Bohuslav Ečer.
Dvaapadesátiletý právník se norimberského procesu zúčastnil jako předseda československé delegace. Soudu předkládal důkazy proti obžalovaným, kteří se za války provinili na území Československa, tedy především bývalému říšskému protektorovi Konstantinu von Neurathovi, šéfovi Hitlerova generálního štábu Wilhelmu Keitelovi a ministru hospodářství Walteru Funkovi.
Revoluce v mezinárodním právu
Ečerova hlavní zásluha ale spočívala v prosazování nových právních norem, na jejichž základě byli nacističtí pohlaváři v Norimberku souzeni. Ještě za války pomáhal v Londýně definovat nové trestné činy: zločiny proti míru, vedení dobyvačné války, válečné zločiny a zločiny proti lidskosti.
Zvláštní vydání Süddeutsche Zeitung s titulkem "Rozsudek v Norimberku"
"Poprvé v dějinách lidstva se stalo, že státníci zločineckého státu byli postaveni před soud za to, že připravili a rozpoutali válečnou katastrofu," vzpomíná Ečer na revoluční změny v mezinárodním právu.
Československý právník se tak podílel na přípravě zákonů, podle kterých se dnes například řídí soudci Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii nebo Mezinárodního soudního dvoru v Haagu.
"V očích mého otce si dokonce i tyto hrozné existence zasloužily spravedlivý proces," řekl agentuře AP americký senátor Christopher Dodd, jehož otec Thomas se procesu zúčastnil jako zástupce amerického prokurátora.
Během 218 dnů procesu stanulo před čtyřmi soudci reprezentujícím vítězné mocnosti (USA, SSSR, Velká Británie a Francie) jednadvacet špiček Třetí říše. Proces pořádaný ve městě velkolepých nacistických sjezdů byl také gestem, že válečný chaos skončil a vláda práva byla obnovena.
Hessova zmatená obhajoba
V soudní síni se odehrály i některé poněkud bizarní výjevy. "A pak zahájil Hess svou podivnou řeč, kterou předseda soudu později přerušil, a která se skončila v jakémsi zmateném blekotání o podivných skleněných očích. Göring se za řeči Hessovy srdečně rozchechtal, pozoroval Hesse výsměšně a upřeně a pokusil se zastavit ho v jeho řečňování," vzpomíná Ečer na obhajobu někdejšího šéfa NSDAP.
Hermann Göring vypovídá
Hess ve svém projevu proces nepřímo srovnával s politickými procesy v SSSR a narážel na jakousi neznámou drogu, která prý způsobuje ztrátu vůle a projevuje se skleněným pohledem.
Prvního října 1946 byl Herman Göring spolu s dalšími jedenácti nacistickými pohlaváry odsouzen k trestu smrti. Bývalý říšský maršál a vrchní velitel Luftwaffe však šibenici unikl. Noc před popravou ve své cele polkl kapsli s jedem.
Pozvánka do Norimberka
Německo si pětašedesáté výročí Norimberských procesů připomíná výstavou v norimberském justičním paláci. Návštěvníci mohou shlédnout originální záběry a nahrávky z procesu a také nahlédnout do soudní síně číslo 600, kde se ze svých zločinů zpovídali vedoucí představitelé nacistické mašinérie.
"Proces byl pro Němce důležitý, aby si uvědomili, co se stalo. Je to proces který stále neskončil," uvedl kurátor výstavy Hans-Christian Taeubrich. Podle něj se norimberský proces stal zárukou toho, že zločiny nacismu nebudou v Německu zameteny pod koberec.
Ernst Michel byl v soudní síni jako zpravodaj německé agentury DAPA. Pro dvaadvacetiletého Žida z Mannheimu, který posledních pět let strávil v nacistických koncentračních táborech, byl proces jedinečnou příležitostí pohlédnout do očí strůjcům holokaustu.
"Několik metrů ode mě seděl Hermann Göring. Měl jsem chuť na něj skočit," vzpomíná dnes v New Yorku sedmaosmdesátiletý muž. Michel si u svého zaměstnavatele vyžádal, aby podpis pod jeho články zněl následovně: Ernst Michel, přeživší z Osvětimi, číslo 104995.
Náš člověk v Norimberku Český právník a generál justiční služby Bohuslav Ečer působil před válkou jako významná osobnost sociální demokracie v Brně a stal se dokonce náměstkem brněnského starosty. Před nacisty uprchl do Francie, odkud se v roce 1942 dostal do Londýna. Exilová vláda ho jmenovala do komise Spojených národů pro vyšetřování válečných zločinů. Po válce od Američanů převzal a přivezl do Prahy bývalého německého státního tajemníka v protektorátu K. H. Franka. Ečerovu slibně rozjetou kariéru soudce v Haagu a šéfa československé delegace v Norimberku ale ukončil únor 1948. Komunisté ho jako bývalého "zápaďáka" odstranili. Duševní vypětí se nakonec podepsalo na jeho zdraví, podlehl těžkému infarktu. Ke Státní bezpečnosti se zpráva o jeho smrti ale nedostala a o den později ho přišli zatknout. Když se nepodařilo zatknout jeho, odnesla to Ečerova rodina, manželce se sice podařilo ukrýt v psychiatrické léčebně, obě dcery ale byly zatčeny a mladší Jarmila odsouzena ve vykonstruovaném procesu na dvanáct let. |
